Z letiště bez zbytečností

Základní pravidlo krátkých výletů: žádná odbavená zavazadla. Jedině batoh. Jakmile přistaneš na letišti Marseille Provence (MRS), ignoruj taxíky za 50 eur a jdi na nástupiště autobusu Navette Aéroport – linka L91. Lístek vyjde na 10 eur, autobus jede každých 15 minut a za půl hodiny tě vyplivne přímo na hlavním nádraží Gare Saint-Charles.

Fun fact, který mě zaujal: řidič před startem musí dýchnout do trubičky. Francie má od roku 2015 v autobusech povinné alkozámky. Pokud řidič nadýchá, autobus prostě nejede. Bezpečnost na prvním místě. A já si říkám, jestli to kontrolují i po víkendu, haha.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout | King of Networking (@jajsemandre)

Hotel jako základna, kód místo recepčního

Pokud máš na město jeden den, nesmíš ztrácet čas s check-inem. Zvolili jsme Maison Senac, butikový hotel kousek od Starého přístavu. Klíče přes kód, žádné čekání, žádná byrokracie. Hodili jsme batohy a šli rovnou na první francouzské kafe a croissant u přístavu. Tak se to dělá.

Starý přístav, čtvrť Le Panier a „past“ jménem ostrov If

Vieux-Port je srdce města. Lodiček, rybářů, turistů a místních je tam dost na to, abys měl pocit, že jsi opravdu v Marseille, ne jen v dalším překladišti.

Z přístavu jsme se vydali do historické čtvrti Le Panier. Nejstarší část města, úzké uličky, graffiti, prádlo na šňůrách, trocha chaosu. Přesně to, kvůli čemu sem jedeš.

Plánovali jsme s Terkou taky ostrov If se slavnou pevností, kde byl vězněn Hrabě Monte Cristo. Výlet lodí tam a zpět dohromady hoďku plus je to tam tak na další hoďku. V případě hezkýho počasí klidně dvě. My jsme to dali a bylo to fajn.

Ale bacha, pokud fouká mistral aka silný místní vítr, lodě na ostrově vůbec nezakotví. Vždycky se nejdřív zeptej na kase v přístavu, než koupíš lístky za 11 eur tam i zpět. A nezapomeň, že ještě musíš zaplatit vstupenku na ostrov za 7 eur. 

Pak jsme si dali pizzu. Cože? Ve Francii? No jasně. Marseille je díky italským přistěhovalcům políbené skvělou pizzou. S krabicí v ruce jsme zapadli přímo do písku na městskou pláž Plage des Catalans. Pohoda.

Notre-Dame de la Garde: kvůli téhle vyhlídce tam stopro jeď

Tohle je absolutní must-do. Kolem páté odpoledne jsme vyrazili na kopec k bazilice Notre-Dame de la Garde. Místní jí říkají jednoduše „Dobrá matka“.

Důležitá věc: nechoď to pěšky. Odrovnáš si kolena a ztratíš čas. Z nábřeží ve Starém přístavu naskoč na autobus číslo 60. Pípneš kartou přímo u řidiče, žádné papírové lístky, žádné drobné. A hlavně drž se madel, protože řidiči tam ty serpentiny řežou jak na závodním okruhu. Nahoře tě ale čeká západ slunce s výhledem na celé město, moře a ostrovy. 

Paříž oproti tomuhle nemá šanci.

Večeře naslepo a narozeninový hack

Marseille má dost skvělých restaurací. Pro luxusní bouillabaisse doporučuju třeba Chez Fonfon nebo rooftop Le Rowing Club. My jsme ale šli bez rezervace. Seběhli jsme z kopce na Cours d’Estienne d’Orves, obrovské pěší náměstí plné bister, kde ulovíš stůl i v pátek večer.

Zapadli jsme do Bistrot L’Horloge. Terka dala mořské plody, já steak. Jelikož zrovna slavila 32. narozeniny, aplikoval jsem starý trik. Když jsem šel platit, mrkl jsem na číšníka: „C’est son anniversaire aujourd’hui.“ Funguje spolehlivě. Na konci přistál na stole dezert s prskavkou. Zadarmo. Cool, ne?

Marseille večer: graffiti na mostě a parkování na zvuk

Když se touláš večerním městem, všimneš si dvou věcí.

Marseille je hiphopové a streetartové srdce Francie. Uvidíš tagy na římsách mostů nebo zadních stranách dálničních cedulí. Říká se tomu „heaven spots“. Extrémní sport sprejerů: čím nebezpečnější místo, tím větší respekt komunity.

A pak jsou tam auta. Všechna omlácená. Parkuje se tu „na zvuk“ – au toucher. Místní do sebe při podélném parkování jemně narážejí a dělají si místo. Auto je tady plechovka, ne klenot. Pokud si tu chceš půjčit auto, vezmi si plné pojištění. Jinak budeš koukat.

Když ti do plánů hodí vidle déšť

Sobota ráno. Plán byl jít pěšky přes kaskádovitý Palais Longchamp až na nádraží. Jenže lilo jako z konve.

V tu chvíli se musíš vykašlat na plnění itineráře. Zapadli jsme do první pekárny, dali si café crème s čerstvým pečivem, koukali přes výlohu na déšť a pak rovnou skočili do metra. Dvě zastávky, v suchu na Gare Saint-Charles, lístek na L91 a frčíš na letiště. Musíš umět improvizovat.

Marseillský express: co musíš vědět, než vyrazíš

• Doprava bez hotovosti: Ve všech autobusech i v metru (RTM) funguje bezkontaktní pípání kartou nebo mobilem. Drobné nepotřebuješ.
• Obědy mají deadline: Bistra podávají obědy striktně do 14:00 nebo 14:30. Kdo přijde ve tři, jí maximálně v McDonaldu.
• Aut se neboj, ale bacha: Podélné parkování „na zvuk“ je místní standard. Půjčené auto bez plného pojištění = špatný nápad.
• Plánuj předem: Pokud máš v hlavě ostrov If, mrkni na předpověď a ptej se na kase ještě před koupí lístků.

Stálo to za to?

Yes. Za 24 hodin jsme zvládli Starý přístav, pláž, nejlepší výhled z Notre-Dame de la Garde, poctivý francouzský steak, noční atmosféru přístavu, narozeninový dezert zdarma a luxusní upršenou snídani. Marseille je špinavá, krásná, drsná a autentická. Přesně takové město, na které se nezapomíná.

Pokud máš volný víkend, nahoď batoh a leť.

The post Marseille: 24 hodin s batohem v nejsurovějším městě Francie appeared first on André Kohout si píše.

Kdy má přestup v Pekingu smysl a kdy ne

Základní filtr je čas. Pod pět hodin nemá smysl vůbec nic řešit, skončíš na letišti. Ideální je mít 10 až 24 hodin. Druhá věc je počasí. My letěli v lednu a realita byla suchý mráz kolem minus deseti. Zvládnutelné, ale termoprádlo needed. Díky Husky. Třetí věc je důvod. Pokud chceš památky a světové divy, Peking dává smysl. Pokud jen „něco vidět“, radši si dej delší layover jinde.

Klíčová věc: příprava. Celý itinerář jsem si postavil dopředu s pomocí AI a upřímně, bez toho bychom polovinu věcí nedali. Jazyková bariéra je brutální a možnost ukázat místním text v čínštině ti otevře dveře, které by jinak zůstaly zavřené. 

Vízum a první realita po příletu

Po příletu na Terminál 2 v Beijing Capital International Airport jsme šli rovnou na přepážku 24-hour Transit Visa. Bez odbavených kufrů je to relativně rychlé. Připrav si vytištěný itinerář, adresu hotelu a ideálně i krátký popis cesty v čínštině. Pomůže to víc než dlouhé vysvětlování anglicky.

V 8:13 jsme byli venku. Směr hotel u letiště.

Hotel jako základna, ne jako zážitek

Vzali jsme hotel kousek od letiště, zhruba za 500 Kč na noc. Check-in byl oficiálně od desíti, ale klíče nám dali už v osm ráno. Sprcha, převlečení do zimního a krátký restart po devíti hodinách cesty. Přesně tohle potřebuješ, když víš, že tě pak čeká ještě dalších deset hodin v letadle.

Velká čínská zeď: důvod, proč to celé dává smysl

První cíl byl jasný: Velká čínská zeď. Konkrétně úsek Mutianyu, který je méně turistický a zelenější než Badaling. Taxi přes AliPay, zhruba hodina a půl jízdy, během které jsme si dali první šlofík.

Nahoru se bez místního autobusu nedostaneš. Vyhodí tě dole, někdo se tě hned ujme a dovede tě k lístkům. Nebylo to nutné, ale po dlouhé cestě jsme to neřešili. Lanovka nahoru, bobová dráha dolů. Dohromady asi 200 jüanů včetně shuttle busu. A ano, tobogán dolů je nejlepší část celého dne.

Byla zima. Minus deset. Rukavice jsme koupili dole pod zdí. Start na 100 jüanech, konec na jednom dolaru. V Číně se smlouvá rychle.

Nahoře přišlo to „wow“. Vidět zeď na vlastní oči, projít se po ní a vnímat měřítko celé stavby je úplně jiný level než fotky. Reálně jsme tam strávili skoro tři hodiny.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout | King of Networking (@jajsemandre)

Zakázané město bez davů

Po návratu dolů jídlo a znovu do auta. Další hodina a půl, další krátký spánek a jsme u parku. Místo tlačenice uvnitř Zakázaného města – kam si musíš koupit lístky předem, když chceš dovnitř – jsme zvolili Jingshan Park. Deset minut do schodů a máš celý palácový komplex jako na dlani.

Západ slunce jsme stihli doslova na minuty. Fotky, ticho, výhled, který dává celému místu kontext. Pokud máš omezený čas, tohle je lepší volba než několikahodinové bloudění uvnitř paláce.

Když AI zapomene zmínit frontu

Večer měl patřit pekingské kachně. AI doporučila restauraci Siji Minfu. Co už neřekla, je fakt, že jde aktuálně o nejpopulárnější místo v Pekingu. V šest večer čekání přes dvě hodiny. Pro dva.

Takže změna plánu. Knedlíčky, krátká procházka centrem, nasát atmosféru a zpět na hotel. Po zhruba 32 hodinách na nohách, s pár mikrospánky v autě, už tělo prostě řekne dost.

Ve 20:00 jsme padli do postele s plánem dát tři hodiny spánku před nočním odletem.

Poslední past jménem Alipay

Vyspáno, zabaleno, check-out. Otevírám AliPay, chci volat taxi a najednou stopka. Aplikace chce kompletní ověření: fotku obličeje, pas, stav účtu. Na to už nebyl čas ani nervy. Domluva s recepčním, taxi přes jejich účet. Místo padesáti korun pět eur. V tu chvíli je ti to jedno, protože prostě musíš jet.

Pekingský express: co musíš vědět, než vyrazíš

Čína je plně digitální. Hotovost v podstatě nepoužiješ, ale Alipay tě může kdykoliv zradit dodatečným ověřením. Google, Instagram i WhatsApp nefungují, takže data řeš předem. Ideálně eSIM od Airalo (s kódem ANDRE5430), nebo data přes Revolut.

Adresy měj vždy v čínštině. Taxikáři neumí moc anglicky a AI překladač v mobilu je tvoje nejlepší zbraň. V lednu počítej s extrémním suchým mrazem, termoprádlo není luxus, ale nutnost. Zapalovače na letišti neprojdou. A hlavně, všechno si nastav doma nebo tam, odkud letíš. Na místě nebudeš mít prostor řešit technické detaily.

Tady to máš ještě pěkně v bodech:

• Zapomeň na hotovost, ale bacha na Alipay: Čína je 100% digitální a bez modrého Alipay si ani neobjednáš jídlo.
• Velký čínský firewall: Google, Instagram i WhatsApp jsou blokované, takže pořiď eSIM od Airalo (s kódem ANDRE5430) nebo si kup data rovnou přes Revolut.
• Zakázané město vs. výhledy: Lístky do paláce řeš s velkým předstihem, ale pokud raději koukáš na svět z výšky, jdi rovnou do parku Jingshan pro ten nejlepší pohled shora.
• Mongolský mráz: V lednu tě čeká suchý mráz s pocitovkou až -15 °C, tak se nabal jako na polární expedici. My nedáme dopustit na termoprádlo od Husky.
• Jak na 24h víza: Připrav si vytištěný itinerář, hotel a zprávu v čínštině. V hale se hlavně usmívej jak Číňan a když nevíš kudy kam, ptej se (ale raději dvakrát ověř u koho).
• Adresy měj v čínštině: Většina taxikářů neumí anglicky ani slovo, takže se neobejdeš bez AI překladače a screenshotů adres v čínských znacích přímo v mobilu.
• Domácí příprava je základ: Všechny aplikace, mapy a potvrzení si stáhni a nastav ještě doma, protože v terénu už na řešení technických zádrhelů nebudeš mít čas.

Stálo to za to?

Yes. Viděl jsem Velkou čínskou zeď, Peking z výšky a kus skutečné Číny mimo letiště. Znovu bych tam cíleně neletěl a nemám potřebu to romantizovat. Ale když ta možnost byla, byla by chyba ji nevyužít.

Celkový účet? Zhruba 4 200 Kč včetně taxi, hotelu, vstupů a jídla. Na množství zážitků víc než férová cena.

Pokud máš přestup v Číně a dost času, připrav se, buď realistický a jdi do toho. Letiště vypadá skoro všude stejně.

The post Přestup v Pekingu: Co se dá stihnout za 19 hodin v Číně? appeared first on André Kohout si píše.

Pokud máš přečtený moje předchozí články, tohle je jejich přímé pokračování. Pokud ne, doporučuju začít tam a pak se vrátit sem.

• Cestopis Thajsko: Hlavně skútr a šnorchl. Co byste měli vědět, než vyrazíte do Thajska?
• Thajsko vol3: Metroví sumci, banánoví jeleni a pláže kompletně bez lidí
• Thajsko vol2: Šnorchl s sebou, ale bacha na žraloky
• Thajsko vol1: Do Číny už raději ne. Jak vypadají Vánoce v Bangkoku?

Víza v Thajsku 2026: Imigrační úřad? Na ten zapomeň

Pokud čteš starší diskuse, možná máš pocit, že Thajsko je vízové peklo. Realita roku 2026 je výrazně jinde. Češi mají aktuálně bezvízový vstup na 60 dní. Už ne třicet. Šedesát. Cool, ne?

Jestli neplánuješ být čtvrt roku na jednom místě, imigrační úřad je problém, který vůbec nemusíš řešit. Thajsko konečně otevřelo stavidla a je to vidět.

Jak se platí v Thajsku: Hotovost, QR kódy a realita plateb

Jedna z nejčastějších rad zní „cash is king“. Jasně, hotovost pořád dává smysl. Ale říkat v roce 2026, že bez ní nepřežiješ, znamená zaseknutí v čase někde kolem roku 2018.

Thajsko je extrémně daleko s QR platbami přes PromptPay. QR kód mají i v zapadlém stánku na ostrově. Turista sice nemá thajský účet, ale objevují se řešení přes travel peněženky a aplikace typu Revolut, které tenhle systém postupně ohýbají.

Rada z praxe: nos určitě u sebe hotovost, ale nespoléhej se jen na ni. Výběry z bankomatu pořád bolí fixním poplatkem, takže vybírej větší částky najednou. A ano, SuperRich dole u metra na letišti má pořád jeden z nejlepších kurzů.

Doprava v Thajsku: Grab je pohodlný, ale dražší než Bolt

Grab funguje všude. A taky je skoro všude nejdražší. Klidně o 30 až 50 procent. Přesto to pořád není taková pálka. Bolt je levnější, ale stejně jsme vsadili na Grab.

Aplikace, kde si o ceně vyjednáváš přímo v ní, bez dohadování na ulici. Pokud dneska radši řešíš „autentické smlouvání s taxikářem“, tak nešetříš peníze, ale maximálně si pěstuješ ego.

Smlouvání v roce 2026: Kdy ano a kdy budeš spíš za exota

Smlouvání z Thajska nezmizelo. Jen se přesunulo tam, kde dává smysl.

Na ostrovech typu Koh Tao nebo Phangan jsou ceny často dané online ceníky. V kavárně se nesmlouvá. V 7-Eleven už vůbec ne. Na trhu bez cenovky ano. U služeb ano. U skútru skoro vždy.

Pokud ti někdo tvrdí, že smlouvání je urážka kultury, pravděpodobně nakupuje výhradně v nákupních centrech. V turistických spotech je cena často nastřelená s tím, že se ozveš. Tečka.

Straight outta Chum…

Můžeš zažít Thajsko bez filtrů. Poloviční ceny oproti ostrovům, syrovější servis, méně angličtiny, víc reality. Místo, kam jezdí Thajci na dovolenou. Ne influenceři. Kde to je? To ti neprozradím na první dobrou. Nebo prozradím, když mi napíšeš na Instagramu. 

Koh Tao a Phangan jsou jiný svět. Gentrifikace je cítit na každém kroku. Koh Tao už dávno není jen o potápění. Je o výběrovém espressu, cold brew a perfektních snídaních. Je to špatně? Ne. Je to vývoj.

Jen je dobré vědět, kam jedeš. A proč.

Návrat do Thajska po dvou letech

Po dvou letech jsme se do Thajska vrátili částečně po stopách minulého tripu. A překvapivě se mi moje vlastní články hodily. Přesně proto je píšu. Abych se k nim mohl vrátit a věděl, kolik co stálo a proč jsme něco dělali.

Letenky jsme sehnali za necelých 14 000 Kč s přestupem v Číně. O tom vyjde tady na mém blogu samostatný cestopis, protože Čína si to zaslouží, i když jsem před dvěma lety tvrdil, že ne. Po příletu klasika Bangkok. Chatuchak Market, Lumpini Park s ještěry a novinka Little Den Cafe. Exotická zvířecí kavárna, kde za 349 THB strávíš hodinu s fenky, surikatami nebo mývaly. Bizarní. Zároveň překvapivě dobře udělané.

Pak přesun na místo, které ani tentokrát nepojmenuju. Ne proto, že bych chtěl bejt tajemnej, ale proto, že některá místa si klid zaslouží. Pět dní, vítr, horší počasí, ale pořád jeden z důvodů, proč se do Thajska vracíme.

Koh Tao nás tentokrát zklamalo. Ještě víc turistické než před dvěma lety. Trpí tím pláže, oceán i nálada místních. Ale pokud by to bylo tvoje poprvé, pořád má smysl jet a vzít si šnorchl. Nicméně návrat už pro nás nebyl tak silný.

O to víc překvapil Koh Phangan. Party ostrov s Full Moon Party je jen jedna vrstva. Pod ní jsou krásné pláže, národní parky, lokální jídlo a skvělé restaurace. Místo, kam bych se klidně vrátil.

Zbytek cesty byl návrat na Tao kvůli focení – opalovací krémy Tomas Arsov nebo šperky Furiosa a točení contentu pro osobní brand. Následoval návrat zpět do Bangkoku, Big Buddha, plavba po Chao Phraya a hurá domů.

Praktické věci, které ti ušetří nervy

Pár bodů, které se opakují a pořád dávají smysl:

• Skútr stojí cca 200 až 300 THB na den. Vždy si ho celý nafotit a natočit.
• Mezinárodní řidičák se skupinou A není doporučení, ale nutnost. Bez něj riskuješ pokutu i neplnění pojištění.
• SIM řeš přes Airelo (s kódem ANDRE5430 to budeš mít levněji), místní SIMku v 7-Eleven. Roaming je nesmysl.
• Thajská masáž od 200 THB za hodinu je pořád jedna z nejlepších investic.
• Jez tam, kde jedí místní. Restaurace plné turistů jsou drahé a většinou slabé.
• Nechlastej vodu z kohoutku. Nikdy. Pij pouze balenou. Ať se z toho nepo…
• Toast z 7-Eleven si vždy nech ohřát. Bez debat.

Kolik stojí výlet do Thajska a proč to řeším

Tentokrát jsme utratili přes 30 000 Kč na osobu. Zhruba 17 000 Kč za ubytování, přes 5 000 Kč za přesuny a zbytek jídlo, pití, vstupy a věci placené cash.

Píšu to proto, že čísla dávají kontext. Thajsko už není „ultra levná“ destinace, ale pořád nabízí extrémně dobrý poměr ceny a zážitku. Když víš, jak se v něm pohybovat. Vezmi si, že jsme tam strávili skoro měsíc.

Můžeš se uskromnit, ale taky slušně rozšoupnout. To nechám na tobě.

Stojí Thajsko za to? Jasně

Thajsko 2026 není horší ani lepší než dřív. Je jiné. Digitálnější, dražší na některých místech, otevřenější jinde. Ale pořád stojí za to.

Otázka není, jestli je Thajsko dobré. Otázka je, jaký Thajsko chceš zažít ty.

A přesně o tom tenhle update byl.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout | King of Networking (@jajsemandre)

Itinerář Thajsko 2026

Bangkok

• Chatuchak Weekend Market
• Lumpini Park
• Little Den Cafe
• Big Buddha
• plavba lodí po Chao Phraya

Koh Tao

• vyhlídka 360 Viewpoint Sun Suwan
• Sairee Beach
• Tanote Bay
• Ao Leuk
• šnorchlování
• večerní fire show

Koh Phangan

• Phantip Market
• Mae Haad Beach
• Koh Ma
• Three Sixty Bar
• Thong Nai Pan
• národní park Ang Thong
• Amsterdam Bar

Bangkok

• trhy
• nákupy
• návrat domů

The post Thajsko 2026: Co se změnilo a co by ti ani expati neřekli appeared first on André Kohout si píše.

Cestopauza?

Po našem cestování na Filipínách jsme si dali od cestování trochu pauzu. Já hlavně kvůli nejvýživnějšímu networkingu Meet&Deal. Stihl jsem totiž naplánovat a zorganizovat celkem 4 akce a musím říct, že to bylo velmi výživný. 

Terka mi dopřála zasloužené volno. Akorát kvůli našim narvaným kalendářům byla ve velmi omezeném termínu a tedy i s omezenými možnostmi. Vyhrál Egypt a i přes všechny sra***, které ji BlueStyle při řešení naházel pod nohy, se to dost povedlo. Ale určitě jsme s nimi letěli naposledy, protože jejich přístup a zákaznický servis je naprosto otřesný a to, že delegát nedorazí na oznámenou schůzku a ani se neomluví, je jen třešnička na dortu, která to vše dokazuje.

Co tedy musíš vědět, než vyrazíš do Egypta? A co si určitě máš vzít s sebou? 

Ještě než vyrazíš…

Do Egypta potřebuješ pas, který bude platný ještě alespoň šest měsíců po příletu. Vízum je možné získat přímo na letišti (stojí 25 USD, platba ideálně v hotovosti), nebo si ho zařídit předem online. Případně přes cestovku. Ale s cestovkou je to zpravidla dražší a ve výsledku to trvá stejně dlouho jako pořízení při příletu, protože tak jako tak musíš vystát frontu na razítko a samolepku do pasu.

Doporučuju mít kopii dokladů uloženou v telefonu i někde v cloudu, protože člověk nikdy neví.

Čím platit?

Oficiální měnou je egyptská libra (EGP). Nejvýhodnější je přivézt si s sebou dolary nebo eura a případně je směnit až na místě. Ale směnit to není úplně třeba. Ve většině případů přijímají i eura a dolary. Dolary se ti navíc budou hodit na dýška. Egypťani jsou na to zvyklí. A když necháš na pokoji před úklidem dolar, najdeš tam pak nejrůznější zvířata vytvořená z ručníků. 

Platební karty fungují spíš v hotelech a velkých obchodech, ale jakmile vyrazíš na trh nebo si vezmeš taxi, připrav si hotovost. Bankomaty tu jsou – většinou přímo v hotelu, ale poplatky za výběr bývají vyšší. Navíc bankomaty nejsou vždy stoprocentně funkční. 

Bacha na faraonovu pomstu

Egypt je v turistických oblastech, co se týče zdraví, vcelku bezpečný, ale určitě nepodceňuj základní věci. Pij jen balenou vodu. Pozor na led v koktejlech, někde už ho dělají z balené vody, jinde ne. Radši se doptej. Protože faraonovu pomstu nechceš. Člověk se pak nemůže hnout z pokoje. 

S sebou si určitě přibal léky proti průjmu a nějaká probiotika. V hotelu zpravidla najdeš obchod nebo lékárnu, ale místní využívají situace a rádi tě natáhnou na ceně, protože využijí situace, kdy léky potřebuješ. Stejně tak se ti neztratí léky na bolesti hlavy (nějaký brufen nebo paralen). Doporučuju s sebou vzít i repelent. Někdy bývají v Egyptě přemnožené mouchy, na které klasický repelent moc nefunguje.

Zvážil bych očkování na žloutenku A+B nebo břišní tyfus, pokud to už nemáš za sebou. Na cesty si vždycky beru i dezinfekci rukou. To se ti hodí všude, nejen v Egyptě. 

Jiný kraj, jiný mrav

Ať už budeš v Káhiře, Alexandrii, Luxoru nebo na tržišti v Asuánu, pamatuj na respekt k místní kultuře. Ramena a kolena je lepší zakrývat, zvlášť mimo plážové destinace a při návštěvě památek. 

Fotit lidi bez zeptání není vhodné a připrav se na smlouvání. V Egyptě je to trochu národní sport. A vzhledem k tomu, že Egypt je muslimská země, během ramadánu se snaž nejíst a nepít na veřejnosti během dne.

Když vyrazíš z hotelu

Po městech se pohneš nejpohodlněji Uberem nebo aplikací Careem – funguje to spolehlivě hlavně v Káhiře. Někdy ale i v Uberu chtějí raději hotovost, aby ten příjem nemuseli přiznat.

V turistických letoviscích většinou narazíš jen na klasické taxíky, kde se musíš dohodnout na ceně před jízdou. 

Jak zůstat ve spojení s civilizací

Jak je to s internetem a SIM kartami? Tady pozor – z vlastní zkušenosti i díky tipu od Dana vím, že turistické SIM karty v Egyptě často nefungují tak, jak by člověk čekal. Signál může být slabý, data mizí rychle a občas je s tím spousta zbytečných komplikací. 

Já jsem to vyřešil přes eSIM aplikaci Airalo, kde si data koupíš ještě před příletem. Pokud to chceš zkusit taky, můžeš využít můj kód ANDRE5430 a získáš 3 dolary slevu. Rozdíl v pohodlí je obrovský – přistaneš, zapneš data a jedeš. 

V hotelech bývá Wi-Fi, ale většinou to dělají vyčůraně, že je signál jen v lobby a málokdy dosáhne na pokoj, k bazénu nebo nedejbože na pláž. Ale taky toho můžeš využít a na chvíli se od online světa odpojit. 

Další tipy, co se ti budou hodit

Na závěr mám pro tebe pár drobností, které ti cestu ulehčí:

• Spropitné (bakšiš) – očekává se skoro všude, připrav si menší bankovky, nejlépe dolary
• Slunce – opalovací krém je nutnost, místní varianty jsou drahé a často to jsou fejky. Bacha na úžeh. Může ti znepříjemnit pár dní z dovolené
• Elektrické zásuvky – stejné jako u nás, adaptér nepotřebuješ. Tohle je v klidu
• Časový rytmus – v Egyptě mají o hodinu déle než u nás. A taky počítej s tím, že tady všechno plyne trochu pomaleji a s úsměvem

Egypt je fajn, zvlášť pokud se rozhodneš vycestovat z hotelu a poznat nějaké památky – pyramidy v Gíze, chrámy v Luxoru, hlavní město Káhiru nebo starodávné město Alexandrii. Také stojí za to zkoumat podmořský svět Rudého moře, takže brýle a šnorchl vem taky s sebou. 

My jsme bydleli v hotelu Blue Reef Resort v Marse Alam, který je ideální pro Čechy, protože většina personálu rozumí česky. My se skamarádili s Hassanem, který přímo v resortu provozuje Shisha bar. Uměl perfektně česky a hrát prší, takže pokud hledáš klidný hotel, takřka bez dětí, tak můžu jedině doporučit. Stav se u něj a dej si s ním partičku, třeba nad ním párkrát vyhraješ jako my.

Celkově byl resort dobrý, dobré jídlo, animátoři, kteří neotravují a rozumí NE a pak umí pobavit v rámci večerního programu. Mrkni na reelsko z naší dovolené here. 👇

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout | King of Networking (@jajsemandre)

The post Cestopis Egypt: Skvělé místo na odpočinek, šnorchlování i památky appeared first on André Kohout si píše.

Nové prostředí přináší nové myšlenky

Když se vytrhneš ze své bubliny a přesuneš se do úplně jiného prostředí – ať už je to ruch Bangkoku, historického Říma nebo chill na Filipínách – mozek začne pracovat jinak. Vnímáš nové barvy, chutě, vůně, zvuky. Všechno je jiné. A právě tahle odlišnost často spouští nový proud myšlenek. Najednou přemýšlíš nad věcmi z jiné perspektivy. A to se ti může hodit, věř mi.

Nezapomeň vypnout mozek

Můj mozek jede často naplno. Až 300 odpracovaných hodin měsíčně pro mě není nic divného. Schůzky, e-maily, organizace Meet&Deal a dalších projektů, na kterých dělám… znáš to. Ale když cestuju, často schválně vypínám notifikace a věnuju čas jen sobě. Těm myšlenkám, co nemají prostor během každodenního shonu. A právě tehdy mě často napadne něco, co později otočí směr mého podnikání. Protože čistá hlava ti může pomoct najít nový směr.

Jiný kraj, jiný mrav

Každá země má svůj vlastní způsob, jak podnikat, tvořit nebo komunikovat. V Thajsku, na Srí Lance, na Filipínách nebo třeba v Římě či Albánii jsem zažil naprosto jiný přístup k životu a tohle všechno se pak přenáší i do toho, co dělám – ať už tvořím svůj pravidelný obsah, plánuju další Meet&Deal nebo vymýšlím nové projekty. Každá země tě dokáže inspirovat.

Někdy plán nestačí…

Jedna z nejlepších věcí na cestování? Nepředvídatelnost. Věci často nejdou podle plánu. A právě tyhle momenty tě naučí být flexibilní, rychle reagovat a vidět příležitosti i v chaosu. Což je mimochodem skvělý trénink pro každýho podnikatele.

Jak tohle všechno využít v podnikání

Moje rada? Vyjeď. Ne kvůli úniku, ale kvůli rozšíření obzorů. Klidně na víkend, klidně vlakem kousek za hranice. Jen vypni režim autopilota. Věř mi, tvůj mozek ti poděkuje. A tvoje podnikání taky. 

Mrkni na moje cestopisy, kde najdeš konkrétní zážitky, ale i lifehacky a tipy z cest, které mě formovaly. Najdeš tam mé příběhy a zkušenosti z každé země, kterou jsem navštívil. Leccos z toho se ti bude hodit, i když budeš cestovat do jiných destinací. 

Baví tě to? Nezapomeň sledovat moje další výpravy a byznysové tipy a triky na Instagramu nebo LinkedInu – třeba tě to taky nakopne.

The post Cestování & kreativita: Buď kreativnější díky cestování appeared first on André Kohout si píše.

Než přistaneš na Filipínách

Na Filipínách evidují informace o turistech přes eTravel. Zaregistruješ se na tomhle odkazu a ono ti to vygeneruje QR kód. Ten ale nemusíš nikde ukazovat, protože se jim načte automaticky při pasové kontrole. Zvládneš to i na letišti jako my.

Jako turista vízum nepotřebuješ, pokud tam neplánuješ strávit více než 30 dní. Stačí ti pas – ten musí být platný ještě 6 měsíců po plánovaném opuštění Filipín (nikoliv po příletu). Taky často chtějí zpáteční letenku, aby měli přehled, kdy se chystáš Filipíny opustit. 

Doporučuju lokální SIMku, už kvůli datům. Jak už ode mě jistě víš, vždycky lítám připraven a mám virtuální SIM Airelo. Příště vyzkouším Saily eSim. S kódem ANDRE5430 dostaneš slevu 3 $ na Airelo a s kódem ANDREL6573 5 $ na Saily eSim.

Terce jsme pár dní po příletu pořídili místní SIM, koupili jsme ji v 7eleven a 20 GB vyšlo na 199 PHP a vystačilo jít to na celé 3 týdny. 

It’s all about the money, money, money…

1 PHP (Filipínské peso) je asi 40 haléřů. Já to počítal přes EUR, které jsme vezli s sebou, abychom nemuseli na Filipínách řešit bankomaty. 1 EUR vycházelo na 60 PHP, přepočet na Kč jsem pak bral 25 PHP / 2,5 = 1 Kč, abych si to zjednodušil. 

Peníze jsme měnili na několika místech. Když chceš měnit peníze, tak měj vždycky s sebou pas. Paradoxně v bance se nám nepovedlo směnit ani jednou. Většinou to nedělali a když jo, tak chtěli jen USD. Karty berou docela dost, ale pokud jako my chceš cestovat spíš low cost a vyhýbat se turistickým restauracím a podobně, tak s kartou nepochodíš. Kartou jsem platil všeho všudy asi 3x v obchodě a třeba 5x Grab přes aplikaci.

Bacha na natržený bankovky (EUR i USD). V těchto zemích je standardně neberou ani v bance. Stalo se nám to jak na Srí Lance, tak v Thajsku.

Dýška dost vítají, občas je v restauracích mají započítané v service charge, který se pohyboval od 5 do 10 %, ale nikoho tady dýškem neurazíte.

Ubytování na Filipínách. Kde bydlet?

Je to podobné jako jinde v Asii. Můžeš bydlet už od 100 Kč za noc, ale taky za 3k na noc. My se, co se týče ubytka, většinou držíme při zemi. Bereme to spíš jako přespávací stanici, případně na ubytku občas pracujeme. Ale to stejně většinou někde před hotelem, u bazénu nebo po kavárnách. Co si budem, v Asii máš na každém rohu „pitíčka“ za pár korun – od 30 do 100 PHP ledová káva, čaje, bubble tea… Prostě fakt výběr a dost často si tam můžeš i sednout. Většinu ubytování jsme stejně jako jinde v Asii hledali přes Agodu, ale občas i přes Booking.

Cestování: Skútry, tuktuky, vany a taky lodě

Skútr je must have na ostrovech, ale v Manile bych si to asi nelajznul, stejně jako třeba v Bangkoku. Skútr jsme měli půjčený cca od 300 PHP na den ale byly i za 700 PHP. Záleží na tom, jak dlouho ho chceš a taky jak umíš vyjednávat.

Lodě mezi ostrovy jsou většinou levnější než letenky, když to řešíš na posledních chvíli, ale samozřejmě ne na každý ostrov se dostaneš. Přece jen jich Filipíny mají přes 7 600. My jeli lodí dvakrát na Bohol a z Bohulu a každá cesta vyšla na 700 PHP na osobu + příplatek za 20kg kufr – jednou za 300 PHP za 2 a jednou asi 130 PHP za 2. Proč, se mě radši neptej. 😀 

Vany, jakože dodávky. Když už jsi na ostrově jako třeba Puerto Princesa, tak musíš mít skútr. Ale i tak se s ním všude nedostaneš. Nebo jako jo, ale ty ostrovy jsou dost velké. Takže když jsme chtěli z centra Puerto Princesa do El Nida, tak bychom strávili na skútru asi půl dne a ujeli takřka 300 km. A to na jeden zátah nechceš. Takže si můžeš zaplatit místo ve vanu – to jsme sháněli na několika místech a bylo to 700 PHP za osobu. Cesta trvala cca 5 hodin a byla docela svižná. 😀 

TukTuk je asijská klasika. Smlouváš na ulici, ale bacha, minimálně se na tu cenu vždy ptej dopředu. Občas totiž narazíš na někoho, kdo chce zkusit tě natáhnout jako nás v Manile hned na začátku, viz článek Cestopis Filipíny vol1: Manila jako na dlani a hřbitov, kde bydlí živí lidé.

Na spoustě ostrovů je k dispozici sdílený velký TukTuk, aka Jeepney Tour. Vychází na pár PHP za osobu a vždy máš vepředu napsané 2-5 míst, odkud kam a přes co to jede. Ale v klidu, taky nám chvilku trvalo, než jsme to vykoumali, 

Výlety aka Tours – ať už na El Nido nebo i na dalších místech jako Bohol apod. máš k dispozici cestovky a jejich tours. Tam o ceně moc smlouvat nechtějí a na dost míst je to zbytečné. Zvlášť když máš skútr. My tam vždy nakouknem, ať zjistíme ty největší zajímavosti, a pak to jedem po vlastní ose. Když teda nejde o ostrovy, kde potřebuješ loď – o tours v El Nidu jsem psal v posledním článku Cestopis Filipíny vol3: Luxusní pláže, rum levnější než kola a vietnamská pomsta. Předtím jsme měli jednu na Whale Sharks, se kterými můžeš šnorchlovat na Oslob.

Nejlepší jídlo na Filipínách?

Pokud tohle není první článek, který ode mě čteš, tak už víš, že nejlepší je jíst tam, kde jedí místní. Dost pravděpodobně to bude levné a sakra dobré – to platí i tady. Ty nejlepší jídla, jako třeba vepřové Adobo nebo jarní závitky lumpia jsme měli od místních a porce stále míň než 20 Kč i s rýží.

Pokud budeš v Manile, tak si určitě naplánuj cestu do Chicken House Express, protože lepší grilovaný kuře a omáčkou a rýží jsem v životě nejedl. Pokud ty jo, tak dej vědět kde, protože to chci ochutnat! 

Na Boholu se stav na tuhle grilovačku – bacha mapa je přibližná, musíš to poznat podle místa – vyzkoušeli jsme jich v téhle ulici několik a tenhle týpek to měl setsakramentsky nejlepší a taky nejlevnější.

Na Puerto Princesa zase můžu doporučit z místních tuhle, opět viz fotka a přibližný pin na mapě, nebo taky vietnamskou polívku z Bona’s Chalong.

Obecně oproti Srí Lance, ale i oproti Thajsku mají na FIlipínách dost fastfoodů, jakože fakt dost a hlavně dost levných. Zkusili jsme to jednou na Boholu, protože jsme nic extra dobrýho místního nenašli a za 2 meníčka jsme zaplatili asi 400 PHP. Do toho se nevejdu ani v ČR v českých korunách. 😀 

Ráj levného alkoholu

Alkohol je na Filipínách dost levnej oproti ostatním místům v Asii. Například za jejich místní rum (chuťově něco jako náš Captain Morgan) zaplatíš za půl litr asi 100 PHP, to samé gin, ale ten jsme ještě neochutnali – vezeme si ho domů. Litrová láhev stála 130 PHP. 

Samozřejmě, když si alkohol kupuješ na pláži nebo na vodě při tour u El Nida, tak je ta přirážka slušná, ale ve srovnání s Českem, Thajskem či Srí Lankou jsou to furt drobný. Pivo v 7eleven koupíš od 80 do 100 PHP a dokonce jsou místa, kde seženeš i českýho Kozla. 

(Ne)kompletní itinerář na Filipíny

Do tohohle itineráře jsem dal jen to, co nás zaujalo. Není to komplet. Pokud tě zajímá všechno, co jsme viděli a na daných místech dělali, mrkni na ostatní články.

• 3 noci v Manile
  • Binondo (Chinatown)
  • Moderní Makati & výškové budovy, zejména The Peak (Grand Hyatt Manila), kde si můžeš dát večeři v 61. patře nebo drink v 62. patře a ani to nestojí úplně majlant 
  • Chicken House Express
  • Jeepney Tour 
• 1 noc Cebu
  • Trhy Carbon Night Market 
• 5 nocí Bohol
  • Šnorchlování s velrybími žraloky (nutno přejet na Oslob) 
  • Vyhlídka na Chocolate Hills – vstup 50 PHP, cca 30 minut, ikonická krajina s vyhlídkovou plošinou
  • Mahagonový Man-Made Forest – fotogenická alej mezi Loboc a Bilar
  • Blood Compact Shrine – památník první smlouvy mezi Španěly a Filipínci (1565)
  • Nártouní rezervace (Tarsier Sanctuary) – vstup 50 PHP, cca 30–45 minut, setkání s nejmenšími primáty světa
• 6 nocí Puerto Princesa
  • Nagtabon Beach – ideální na surfování, ten si tam můžeš půjčit za 400 PHP na hodinu, což jsem nedal 
  • Palawan Wildlife Rescue and Conservation Center (krokodýlí farma)
  • Motýli – Palawan Butterfly Ecological Garden and Tribal Village
  • Tag Kawayan Beach 
• 2 noci El Nido
  • Tour C, nejlíp hodnocená a i podle průvodce jsou to nejhezčí zastávky, ale pokud tam budeš víc dní, tak si jich dej klidně víc. A má taky něco do sebe
    • Hidden Beach, Secret Beach, Helicopter Island, Talisay Beach a Matinloc Island – občas se může stát, že některé zastávky se změní, my vynechali Secret Beach, ale za co nám to vyměnili, si za boha nepamatuju 
• 2 noci Puerto Princesa
  • 1 noc Manila

Kdy vyrazit na Filipíny

Kdy vyrazit na Filipíny a co s sebou? Stejně jako do Thajska, ideálně v období sucha, tedy mezi listopadem a květnem. Ale turistická sezóna je od poloviny prosince do března.

S sebou je to taky takový asijská klasika – lehké oblečení, potřebné léky, potápěčské masky apod. Žádná specialita oproti jiným asijským zemím. Případně cokoliv si můžeš dokoupit na místě.

Časový posun je 7 hodin v zimním čase, 6 hodin v letním. Za mě je to maximální časový posun, když chceš během cestování pracovat a řešit věci s lidmi z ČR. 

5 věcí, co dělat na Filipínách

Mám tu 5 must have věcí, který nesmíš vynechat, pokud vyrazíš na Filipíny. Tady jsou:

• Masáž
• Tour na El Nido 
• Šnorchlování se žraloky
• Chicken House Expres v Manile
• Chocolate Hills 

Všechny mé cestopisy z Filipín:

• Cestopis Filipíny vol1: Manila jako na dlani a hřbitov, kde bydlí živí lidé
• Cestopis Filipíny vol2: Co nevynechat na Boholu a jsou Chocolate Hills fakt z čokolády?
• Cestopis Filipíny vol3: Luxusní pláže, rum levnější než kola a vietnamská pomsta

The post Filipíny: Ideální místo v Asii pro Čechy, co holdují pečivu a levnému alkoholu appeared first on André Kohout si píše.

Když nechceš tuktuk, ale Grab vypoví službu

Z Boholu lodí na Cebu a z Cebu letadlem do Puerto Princesa. Neděle na cestách. Vystupujeme na letišti, otvírám Grab a snažím se volat odvoz. Odmítáme několik taxikářů, tuktuků… a pak zjišťuju, že tady Grab nefunguje. Sh*t!

Jdeme pro tuktuk. Přijde frajer, co to organizuje, ptá se, kam chceme. Ptám se na cenu, říká 400 PHP. Nabízím 300 PHP. On: OK, ale kufry jsou velký. Nakonec nás stejně posílá do taxíku. No aspoň nezmokneme.

Spálení podruhé, tentokrát naostro

Ubytko? Trochu nerozvážně jsem chtěl bydlet víc v centru – chyba! Ale nevadí. Večer hledáme jídlo a narazíme na frajera se skútrem. Ze 700 PHP na den jsem ho ukecal na 300 PHP. Budeme tu 10 dní, takže smlouvat se vyplatí.

Plán na pondělí: Honda Bay. Jenže odtud se dostanete jen na okolní ostrůvky. Tak Nagtabon Beach – jen 25 km. Let’s go! Po desáté ranní příjezd a pláž prázdná. Krása! Fotíme, chillujeme, dospáváme vstávačky ve 4 ráno kvůli velrybím žralokům. Hups. S Grabem jsme se spálili poprvý a na slunci hned podruhý. I přesto, že jsme se mazali padesátkou, jsme spálený.

Oběd? Terka krevety, já kuře a kokos. Pak mě čekal call s Shoptetem, Buzzoons a organizace blížícího se eventu Meet&Deal vol5!

Krokodýli a další facka od slunce

Chceme pauzu od sluníčka, tak vyrážíme do Palawan Wildlife Rescue and Conservation Center (krokodýlí farma). 100 PHP na osobu, fotka s krokodýlem možná, ale… fakt ho musej mít zavřenýho v krabici s páskou přes čumák? Celej den? Radši se neptám. Ve volný přírodě jich je tu už asi jen 200, tak snad vědí, co dělají. Mají tu 50-100 krokodýlů, od nejmenších po 7metrová hovada. Fakt slušný! Uvidíš ve vlogu.

Pak nás čekala vyhlídka a motýli. Jenže Terce se dělá blbě, asi úžeh. Byla skoro na záchranku. Nakonec se dává dokupy a jdeme na motýlí džungli. Krom krásných motýlů jsme dostali i přednášku o tom, jak místní domorodci žili, lovili, zpívali a tak dále – opět to vše uvidíš ve vlogu, včetně motýlů. 

Konečně ochutnávám cibetkovou kávu. A večer objevujeme Bona’s Chaolong – vietnamskou restauraci s polévkami a něčím jako Banh mi. Fakt dobrý!

Na nehty, do barberu a… na záchod

Ve středu chceme ještě odpočinkovější den, měníme peníze, couráme po centru… Terka chce na nehty a já zkusit barber shop – cut za 150 PHP je dost slušnej, ne? Taky sháníme odvoz do El Nida, skútr sice máme, ale 260 km na něm jet fakt nechci. Všechno máme a našli jsme další vietnamskou, kde zas dělaj polívky a Banh mi. No, název sem psát nebudu, protože celej čtvrtek jsem „💩“ na záchodě. 

Je tu pátek, čas na pláž – nám oběma už je jakž takž dobře a hlavně se nám to krátí. V sobotu jedeme na dva dny do El Nida a ve středu odlétáme. Jedeme teda na pláž Tagkawayan Beach – je sice lehce přes hodinu daleko, ale co už! Je na doporučení místních (i AI), a stejně jako Nagtabon Beach takřka bez lidí, krása. Kolem 13:30 se balíme a jedem směr hotel. Musím připravit open call hlasování, který stále běží na Meet&Deal LinkedInu a Instagramu. Pak jídlo, trhy, nakoupit na sobotu, zabalit a spát. 

Cena ubytka odráží jeho úroveň

Sobota 6:00 budíček a jedeme směr El Nido! Po příjezdu jsme vyrazili pěšky na ubytko. Tím, že to bylo jen na dvě noci, šli jsme echt po ceně – tomu taky ubytko odpovídalo, respektive spíš hostel. Dost zvláštní místo, sice s vlastní koupelnou, ale takřka bez vody, no hrůza. Ale co už, na dvě noci jen na přespání stačí. Jsme ubytovaní a zase chčije, ach jo! 

Jdeme teda sehnat tour a snad to půjde v tomhle počasí. A taky chceme na masáž. Za 500 PHP by to byl hřích nejít! A co jinýho dělat v tomhle počasí. Vybrali jsme Tour C a díky tomu se podívali na ostrovy Hidden Beach, Secret Beach, Helicopter Island, Talisay Beach a Matinloc Island, kde jsme měli skvělej oběd, Hidden Beach a pak šnorchlovačka u Matinloc Island. Výlet to byl naprosto parádní, ve srovnání s tím, na kterém jsme byli na Ko Tao. Oba jsme si to moc užili a kdybychom měli víc času, určitě bychom zkusili i další tours. Na výběr máš z Tour A (Tajná laguna, ostrov Shimizu, pláž Seven Commandos), Tour B (Hadí ostrov, ostrov Pinagbuyutan, jeskyně Cudugnon, jeskyně Cathedral a pláž Entalula), naše C a Tour D (Pláž Nat Nat, Paradise Beach, Malá laguna, ostrov Cadlao a ostrov Bukal). Stojí všude stejně od 1 200 do 1 00 PHP a neobsahují environmentální poplatek 400 PHP na hlavu a u některých se doplácí za vstup na ostrov.

Když je Coca Cola dražší než rum

Večer jdeme fotit, na drink a na jídlo. A hlavně koupit si místenky do vanu směr Puerto Princesa. Všechno máme a za skoro poslední peníze si kupujeme rum s colou a paradoxně je tady Coca Cola dražší než rum. I s limetkama nás to vychází na 200 PHP a máme celej večer co pít. 

Unavený, lehce připitý jdeme spát, protože ráno v 9 jedeme. Po příchodu na Bus Terminal zjišťujeme, že máme blbej papír – skvělý, jak to asi máme vědět?! Nakonec se pro nás jedno auto muselo vrátit. Aspoň tak…

Směnárnu Palawan Pawnshop už nikdy

Jsme v Puerto Princesa, došli jsme pěšky na hotel, bereme skútr, eura a jdeme vyměnit peníze a konečně na jídlo. Opět měníme v Palawan Pawnshop, což nedoporučuju, protože to za prvý trvá dlouho, protože chtějí vyplnit snad i jméno matky za svobodna a místo, kde zemřel váš třetí mazlíček, a za druhý jsem se s nima už jednou hádal, protože měli blbě napsanej kurz. Takže never more.

Peníze máme, najedený jsme taky – konečně jsem si dal Pork Adobo od místních a je to fakt lahůdka! Jdeme zase na masáž, tentokrát za 350 PHP a nechat si vyprat věci. Akorát ubytko v El Nido nemá problém jen s vodou ale i se zápachem.  

Nejlepší pláž?

Jdeme spát, ráno vstávám brzo, abych stopnul Early Bird vstupenky na Meet&Deal vol10 all-inclusive EDITION, který pořádáme společně s OREA Hotels & Resorts. Tam už se dostaneš jen za standardní cenu. Pak razíme prý na nejhezčí pláž na Puerto Princesa – Sabang Beach. Máme jí přes 70 km. Paráda, 2 hodiny na skútru. A popravdě? Tagkawayan beach mě teda baví víc, je tam mnohem klidnější moře, míň lidí a míň všeho! Kousek od Sabang Beach je podzemní řeka – Subterranean River, kterou jsme ale vynechali. Jedeme domů, vyzvedáváme vypraný prádlo (do 7 kg za 180 PHP), vracíme skútr a pomalu balíme. 

Ve středu totiž letíme zpět do Manily na jednu noc, rychlej Chicken House Express a ve čtvrtek směr Dubaj, kde strávíme nějakých 18 hodin a v pátek už letíme zpátky směr Praha.

Jaké jsou mé celkové dojmy z Filipín? Přečti si článek Filipíny: Ideální místo v Asii pro Čechy, co holdují pečivu a levnému alkoholu

The post Cestopis Filipíny vol3: Luxusní pláže, rum levnější než kola a vietnamská pomsta appeared first on André Kohout si píše.

Co (ne)dělat na ostrově Bohol?

Ubytko jsme si vybrali na Panglao Island – kvůli blízkosti přístavu i hezkých pláží. A zároveň to byl fajn výchozí bod pro náš itinerář. Ten jsme dali dohromady s Terkou a AI – od Albánie ji používáme pořád. Pokud to chceš využívat taky, ale nevíš jak na to, tak mrkni na kurz od AI dovednosti, který doporučuju (a můžeš využít i 50 000 Kč dotaci z Úřadu práce). Nezapomeň zadat promo kód ANDRE.

Zpátky k cestování. Mrkni na náš itinerář aktivit, co se dá dělat a vidět na Bohol:.

✅ Naše top zážitky:

• Chocolate Hills – ikonické kopce, vstup 50 PHP, výhled stojí za to. (Pozor: nespoléhej na název v mapách – celá oblast se tak jmenuje. Zadej si přesný bod nebo sleduj cedule, jinak skončíš v bahně jako my. Doslova.)
• Mahagonový les (Man-Made Forest) – krásná fotogenická alej cestou z Lobocu.
• Kostel Baclayon a Dauis – historické kostely, trocha kultury neuškodí.
• Blood Compact Shrine – památník první smlouvy mezi Filipínci a Španěly.
• Hinagdanan Cave – jeskyně s jezírkem a netopýry nad hlavou. Vstup 50 PHP (nebo 125 PHP s koupáním).
• Vodopády Mag-Aso – tyrkysová voda uprostřed džungle. Žádný vstup, jen trochu bloudění.
• Nártouní rezervace (Tarsier Sanctuary) – 150 PHP za setkání s těmito nejmenšími a nejroztomilejšími primáty světa.
• Alona Beach – 800 metrů dlouhá pláž, čistá voda, spousta lodí.
• Šnorchlování s whale sharks (Oslob, Cebu) – celodenní trip, ale rozhodně zážitek, co stojí za to.

❌ Co jsme vynechali nebo nás nelákalo:

• Čtyřkolky, zipline a adventure parky – nejsme úplně adrenalinoví fanatici.
• Loboc River Cruise – vypadalo hezky, ale nevyšlo časově.
• Potápění, island hopping a delfíni – možná příště, tentokrát jsme zůstali nohama (a ploutvemi) na zemi.
• Místní trhy – popravdě spíš zklamání, nic extra.

Vždycky si toho najdeme víc, co nás zajímá, pak to seřadíme, aby to tak nějak navazovalo a nakonec jednotlivé věci hledáme a řadíme podle návaznosti. Ne vždy se to 100% povede, ale ono to cestování chce trochu volnosti.

Bez skútru v Asii ani ránu

Na Boholu to bez skútru moc nejde. Potom, co jsme se ubytovali, půjčili jsme si ho za 400 PHP/den a rovnou vyrazili na Alona Beach – jedna z nejhezčích pláží tady, dlouhá takřka 800 metrů a ač tam kotví spoustu lodí, tak je tu hezká a relativně čistá voda

První koupačka (konečně!), sledujeme ryby a užíváme si moře. Na cestě zpět jsme narazili na místní BBQ stánek – tak jsme si řekli, že to zkusíme ya wau. Nejlepší BBQ, co jsme tu za celých 5 dní zkusili. A to jsme to jedli každý den k večeři – ono je to tu s tím jídlem dost složitý, máte vlastně jen pár možností: street food od místních (BBQ nebo jídlo z hrnců, který je prakticky vždy studený – oni to uvaří, dají ven a prodávají – nepřihřívají) nebo turistický restaurace (fuj, hodně drahý), no anebo fastfoody (ty tady naprosto milují – podle ceny je to docela pochopitelný, v mekáči jsme za 2 menu dali 400 PHP, více ve vlogu na mém YouTube, který vyjde soon). 

Nevyzpytatelné počasí, na který si musíš zvyknout

Ve středu nám od rána pršelo a bylo to zataženo, jeli jsme se teda podívat do Hinagdanan Cave, kde se můžeš i vykoupat a nad hlavou ti létají netopýři. Po návratu domů, kdy jsme byli úplně durch, jsme se rozhodli, že už zmoknout nechceme. Terka šla na nehty a já pracoval, přece jen Meet&Deal vol5 v pražském Manifestu se blíží.

Ve čtvrtek jsme jeli vyzkoušet místní trhy a opět docela zklamání, žádná velká hitparáda. Vlastně mi tak došlo, že nebyly ani v itineráři… Z trhů jsme se jeli projet kolem a zjistil jsme, že jsme kousek od Kostel Dauis. Pak jsme jeli do Kostel Baclayon a nakonec na Blood Compact Shrine – trocha té Filipínské historie neuškodí. Z kostelů a památníků jsme to vzali na pláž, kam jsme dorazili kolem jedný. Já bohužel jen na chvíli, protože od tří do půl devátý mě čekaly pracovní cally. Časový posun 7 hodin je fakt hrana na fungování s lidmi z Česka. 

Na pláži jsme se rozhodli, že seženeme tour na šnorchlování s whale sharks, takže jsem obešel celou pláž s tím, kdo se nechá nejvíc ukecat na ceně. A z 3 500 PHP na osobu jsem do dostal na 2 500 PHP, což je adekvátní cena z Bohol na Oslob. Cena byla včetně vstupu na šnorchlování, který vychází na 1 000 PHP. 

Bohužel nám ho v pátek v 5:05, kdy jsme byli už na místě vyzvednutí, zrušili kvůli vlnám. Ok, přesouváme to na sobotu, zkusíme to ještě jednou, kdy máme poslední šanci. Terka jde teda ještě na chvilku spát a já dostříhal vlog z Bratislavy. 

Jsou Chocolate Hills z čokolády?

Po cestě na Chocolate Hills se ještě stavujeme na vodopády Mag-Aso, kde to po příjezdu vypadá, jak kdyby to někdo zrušil. Tak jsme aspoň ušetřili za vstup a pak pokračovali v cestě. Ale bacha, celá ta oblast se tak jmenuje, takže nemůžeš jet za výrazem Chocolate Hills, protože se dostaneš někam úplně do **** a budeš celý od bahna jako my… Dej si tam Chocollate Hills View Point a sleduj cedule. 

Btw Chocolate Hills sice nejsou z čokolády (bohužel 😄), ale název s ní fakt souvisí. Jméno Chocolate Hills vzniklo podle barvy kopců v období sucha, kdy se tráva na nich vysuší a získá tmavě hnědý odstín – připomínají tak čokoládové bonbony (něco jako Toblerone). Jinak v období dešťů jsou ty kopce úplně zelený, takže vypadají dost jinak než na většině fotek z Googlu. 

A jen tak mimochodem – těch kopců je tam víc než 1 200 a celý ten útvar je přírodní geologický úkaz, který vznikl erozí vápencových skal. Takže je to taková přírodní kuriozita a zároveň asi nejikoničtější věc z celého Boholu.

Nejroztomilejší zvířata na světě

Odsud jsme chtěli jet směr Pangas Falls, ale byla to zhruba půl hodinová zajížďka, což jsme nechtěli, a hlavně jsme chtěli do nártouní rezervace (Tarsier Sanctuary), která zavírá v 15:30, trochu svižnější jízdou jsme v 15:00 na místě a za 150 PHP na hlavu jsme šli se skupinou pár lidí a průvodcem objevit 5 nartounů, ty roztomilý mršky chrápou furt na stejných místech – naprosto cute stvoření! 

Z rezervace jedeme směr domů a chceme konečně nějaký jídlo. Po cestě ale zase nic nemůžeme najít, a protože jsme na skútru ujeli víc než 150 km a mám toho fakt dost (bolely mě nohy, prdel, záda… prostě všechno), tak 10 km od domova rozhoduju, že jdeme zkusit mekáč. Terka si dala menu s kuřecím plátkem, omáčkou a rýží, já zkusil double cheeseburger, který jsem si měl polít chilli con carne, hranolky a coca colu se zmrzlinou – hodně zajímavý kombinace. Ale vlastně jako dobrý. Potom už jen masáž, trochu práce a chill!

Whale sharks tu tu du tu tu du

V sobotu opět budíček ve 4:20 a pokus číslo 2 na výlet za whale sharks. Ok, dneska už jedeme, vlny prý nejsou tak hrozný – no, těch lidí neblilo tolik jako cestou na Ko Tao, ale furt relativně dost. Po několika hodinách se konečně dostáváme na místo a sedáme na kánoj, která nás veze na místo, kde rybáři krmí velrybí žraloky. Wau! Strašně velký stvoření a skvělej zážitek. Potom jídlo a směr na loď zpět na Bohol. V 15:30 jsme konečně doma úplně vyřízený. 

Pro info sem hodím harmonogram tohohle výletu:

• 5:00 sraz u McDonalds
• 5:40 výjezd od McDonalds
• 6:00 příjezd k lodi
• 6:30 měla vyjíždět loď směr Oslov
• 7:00 jsme konečně na moři a vlny s náma dost hází
• 9:30 jsme vystoupili na Oslob
• 10:15 přijíždíme na místo
• 10:45 jsme na loďce a pozorujeme žraloky
• 11:15 končíme a jedeme na jídlo
• 12:00 jsme zpátky a čekáme na loď
• 12:15 vyplouváme naproti vlnám
• 15:30 konečně kotvíme na Boholu

Je sobota večer, my balíme a připravujeme se na další dobrodružství. Ráno se totiž přesouváme zpět na Cebu, odkud letíme na Puerto Princesa. Už se nemůžu dočkat.

Na jaký pláži budete skoro sami a kam za ohroženými krokodýli?

Jaké jsou mé celkové dojmy z Filipín? Přečti si článek Filipíny: Ideální místo v Asii pro Čechy, co holdují pečivu a levnému alkoholu

The post Cestopis Filipíny vol2: Co nevynechat na Boholu a jsou Chocolate Hills fakt z čokolády? appeared first on André Kohout si píše.

Cestovatelský hack na zimu

Taky vás štve, že při zimním odletu do tepla musíte tahat bundu? Pořiďte si termoprádlo! Sbalíte ho do kuličky a skoro o něm nebudete vědět. Mě se osvědčilo to od Husky a fakt doporučuju!

První dojmy z Manily

Vzhledem k tomu, že měla Terka narozeniny, naplánoval jsem začátek v Manile komplet sám, aby si to mohla jen užívat. Přiletěli jsme v pátek kolem 8 ráno, do Makati jsme se přesunuli Grabem (autobusy a taxíky byly zbytečně drahý v poměru cena/výkon). Hodili jsme věci na ubytko a vyrazili na jídlo. Data jsem samozřejmě vyřešil přes Airelo. Nezapomeň, že při registraci s kódem ANDRE5430 dostaneš slevu 3$ na první objednávku.

Hned vedle hotelu jsme narazili na pouliční stánky s jídlem plné místních, takže nebylo co řešit. Zkusili jsme lumpia a nějaké další speciality. Naprosto skvělé! Prostě platí: jez tam, kde jedí místní.

Pak chvilku chill u bazénu, konečně check-in, trocha spánku a hurá na Terky narozeninové překvápko. Drink v 62. patře sky baru The Peak. Nejdřív měli trochu problém s mýma pantoflema, ale nakonec ok. Dostali jsme drinky za free, Terka dortík a ten výhled? Top! Celá Manila jako na dlani.

Nejstarší čínská čtvrť na světě

Další den jsme chtěli omrknout trhy a centrum. Salcedo Saturday Market měl skvělý hodnocení na Googlu, ale nás moc neoslovil. Turistické, vysoké ceny a nic moc lokálního, takže docela zklamání. Našli jsme ale jiný, bez názvu, kde bylo všechno, co jsme hledali. Lokální jídlo, levné ceny a skvělá atmosféra. Prostě všechno, co chceš.

Potom jsme se vydali do centra, dost daleko z hotelu. TukTuky nás vzít nechtěly a ještě jsme pořádně nevěděli jak fungují Jeepney Tour (TukTuk autobus). Nakonec jsme to riskli. Posunuli jsme se blíž k vlaku a cestou jsme pak prošli čtvrtí, kde se nám fakt nelíbilo. Pokud mají před bankami securiťáci brokovnice, tak je to znamení, že si máš hlídat kapsy. Ale určitě tu bude daleko víc horších míst.

Dorazili jsme do Binondo (Chinatown), které je nejstarší čínskou čtvrtí na světě. Bangkok to sice není, ale za zážitek to stojí. Ochutnali jsme vyhlášené knedlíčky v Shanghai Fried Siopao, na který si sice vystojíš docela frontu, ale nebudeš litovat. 

Kousek od Chinatownu je obrovský čínský hřbitov, který jsme nedali a pokračovali dál. 

Zklamání Manila Bay a neoblíbený Trump

Dorazili jsme k Manila Bay, kolem kostelů a historických památek. Intramuros & Fort Santiago jsme vynechali, fronta byla šílená a v nohách už jsme měli 20 km.

Procházeli jsme i kolem americké ambasády, kde bylo minimálně 100 filipínských policistů. Politická situace na Filipínách prý není ideální. Slyšeli jsme i nějaké protesty. Pak nám to došlo, USA včele s Trumpem a jeho geopolitické kroky neboli zmrazení financování zahraničních projektů nejsou u Filipínců momentálně zrovna populární. 

Pláž v Manile? Příšerná! Hlídaná security, prohledají ti věci, nesmíš mít s sebou plast a na pláží nesmíš ani kouřit. A když se dostaneš k moři? Lem plastových lahví a bordelu. Docela paradox, co?

Hlavně se nenechat ojebat

Máme toho dost a chceme domů. Filipínci jsou obecně milí a usměvaví lidé. Oproti Thajsku mi ani nepřišlo, že by nás tolik otravovali, i když skoro dvoumetrový běloši jsou pro ně něco, na co se chtějí podávat. Standardně tu žebrají děti, což se stalo znovu i po cestě na hotel. Přišel kluk, co to zkoušel i přes výslovné ne. Ušel s námi asi 20 metrů a začal mi šmátrat po kapsách. 

Rozhodli jsme se sehnat TukTuk, který by nás hodil domu. Hledáme, máváme, ale bez úspěchu. Až v jedný boční ulici jich pár stojí. Jdeme se zeptat na cenu, vysvětluju cestu s mapou a sbíhají se k nám další borci. Dva odmítají a jeden nás prý za 200 PHP sveze – to berem. Frajerovi, za kterým jsme původně přišli, hází bakšiš 1 PHP a sedáme do sajtkáry u motorky. 

Jízdu jsme k našemu překvapení přežili bez výrazné újmy a vystupujeme u hotelu. Tou dobou jsem už žmoulal 200 PHP v ruce, abych mu neukazoval peněženku. Potom, co nás frajer odvezl, tvrdil, že 200 PHP je málo. Že to myslel na hlavu. Chvilku se hádáme, ale nakonec mu dávám 200 s tím, že jsem se ptal na cenu za cestu, ne za osobu. Sorry jako, ale ojebat se nenechám

Nejlepší grilovaný kuře ever

Dali jsme chvilku chill u bazénu a vyrazili na jídlo. V pátek večer jsme zase kousek od nás viděli restauraci plnou místních s frontou tak na půl hodiny. Jdeme to zkusit a wau! Lepší grilovaný kuře s rýží jsme v životě nejedli. Pokud někdy budeš v Manile, zajdi do Chicken House Express. Věř, že nebudeš litovat.

Neděle proběhla v poklidu. Prošli jsme další trhy – Legazpi Sunday Market.  Ty už byly krapet lepší než včera, ale pořád dost turistický. Nicméně Mango Sticky Rice za 120 PHP jsem nemohl odmítnout. 

V pondělí přelétáme na Cebu a pak pokračujeme ve směru Bohol – Puerto Princesa a zbytek uvidíme. Letenky máme a zbytek doplánujeme. 

Hřbitov, kde je živo(t)

V pondělí jsme se šli po snídani projít po okolí a rozhodli se prozkoumat hřbitov, okolo kterého jsme několikrát šli. A teď jako wtf?! Ty lidi tam normálně bydlí. 🤯 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tereza Hudáková~𝐒𝐔𝐏𝐄𝐑𝐌𝐈𝐒𝐒 𝟐𝟎𝟏𝟖 (@tereza_hudakova)

Po téhle wow procházce jsme si dali chill u bazénu, trochu popracovali a pak jsme dali znova kuře v Chicken House Express – nemohli jsme si pomoct. Následovala cesta na letiště. Odlet byl s hodinovým zpožděním.

Zjišťujeme, že to v Cebu fakt žije. Všude stánkaři a noční Carbon Market. Bylo jich tam tolik, že nás Grab nemohl dovést ani až k hotelu, kam jsme se dostali až kolem 23:00. Házíme věci na hotel a jdeme shánět něco k jídlu a pití. Během 5 minut slejvák jako prase a tak čekáme. Po 15 minutách (miluju Asii a její proměnlivý počasí) jdeme směrem k hotelu s jackfruitem a ananasem a jdeme spát. 

V úterý kupujeme lístky na loď, která nás dopraví na Bohol. A jedeme!

Jak naše cestovaní pokračuje? Co stojí za to vidět na Bohol?

Jaké jsou mé celkové dojmy z Filipín? Přečti si článek Filipíny: Ideální místo v Asii pro Čechy, co holdují pečivu a levnému alkoholu

The post Cestopis Filipíny vol1: Manila jako na dlani a hřbitov, kde bydlí živí lidé  appeared first on André Kohout si píše.

Den první: Pizza, Colosseum a procházka za památkami

Na letišti Fiumicino jsme přistáli v sobotu kolem poledne a přesunuli se na ubytko poblíž Vatikánu. Tím, že jsme měli dost omezený čas, tak jsme nechtěli trávit čas v MHD a bydlet levnějš někde mimo centrum. Užili jsme si pohodlí a vše jsme měli na dosah.

Začátky v Itálii mají jasný řád. První jídlo? Pizza. Našli jsme skvěle hodnocenou pizzerii Giacomelli kousek od našeho ubytování. Byla to trefa do černého. Pokud budeš poblíž Vatikánu, rozhodně doporučuju.

Pak jsme vyrazili do centra s cílem vidět Colosseum, Pantheon, Vittoriano a další památky. Plán jsme nechali otevřený – šli jsme podle navigace jen orientačně a spíš se nechávali unášet atmosférou římských ulic. Po cestě jsme viděli krásné domy, fontány, kostely, náměstí a podobně. Za tuhle cestu by se nestyděl ani zkušený průvodce. Pokud máš v Římě omezený čas jako my, tak se připrav, že fakt hodně nachodíš. My za ty dva dny nachodili přes 80 km. Ale stálo to za to, jsou místa a uličky, které na Google prostě nenajdeš a nebo i jo, ale bude to trvat. 

Za den, respektive půlden jsme zvládli všechny nejznámější památky. Ale pozor, římští pouliční prodavači tě budou pronásledovat, ať je počasí jakékoliv. Při sluníčku nabízejí power banky, při dešti zase deštníky. Sice asi za euro, ale bude ti k hovnu. My měli sice svůj, ale i tak nám ho třeba 40x nabídli. 

Pokud se chystáš do Říma letos, tak se připrav na to, že spousta památek se od konce minulého roku renovuje – kvůli Papežovi Františkovi, který na období 24. 12. 2024 až 6. 1. 2026 vyhlásil Svatý neboli Jubilejní rok (podle tradice se vyhlašuje každých 25 let). Kvůli tomu do Říma putují poutníci z celého světa. V určitých ohledech nás to omezovalo, ale v konečném důsledku nám to moc nevadilo, aspoň tam nebylo tolik lidí, ač jsme kvůli tomu párkrát došli na konec slepé ulice, která nebyla jako slepá označená.

Den druhý: Vatikán, káva a nejlepší těstoviny v Římě

V neděli jsme po snídani vyrazili do Vatikánu, ten prostě nemůžeš vynechat, když jsi v Římě. Stát ve státě, kde bydlí papež. Prošli jsme si to, pokochali se a zase pokračovali zpátky do centra. Chtěli jsme někam na dobrou italskou kávu – jako milovník kávy jsem měl už samozřejmě několikátou. 

Taky jsme chtěli najít nějaký trhy. Moc jich tu nebylo, ale našli jsme Borghetto Flaminio Market, tak jsme to šli zkusit. Pokud máš podobné plány, rychle je změň. Fakt to nestojí za to. Byl to spíš blešák, vstup 1,6 EUR na osobu a většina stánkařů Rusáci s přepálenýma fakema. Ale k něčemu ten náš výlet byl! Kdo četl, jak jsme si užívali minulý rok v Bari viz Cestopis Bari: Když budete v Bari, jeďte do Matery, tak mu určitě něco řekne Pizzeria Da Michelle. A ejhle, byla hned vedle těchto trhů – takže jsme oběd měli vyřešený a stejně jako v Bari, to fakt stálo za to! 

Po obědě jsme si šli nabít telefony na hotel, trochu si odpočinout a v klidu popracovat a vymyslet co dál. Jedeme zpátky ke Colosseu. Vynechali jsme tam kvůli dešti pár věcí, například Circus Maximus, Palatine Hill, nebo Caracallovy Lázně. Po cestě jsme našli zase nějakej market, ale zase samý hadry a žádný ovoce. 

Pak přišla na řadu zmrzlina. Nejvyhlášenější gelaterie v Římě Gelateria Della Palma s výběrem 150 druhů chutí byla jasným cílem. Oba jsme si dali střední kelímek se třemi příchutěmi – naprostý luxus.

Po zmrzlině a trochu nabrání sil přemýšlíme, co budeme večeřet, sorry mámo, vím, že to má být obráceně. A chtěli jsme si dát těstoviny, protože pizzy už jsme měli dost. Našli jsme Pastasciutta, kam fakt chceš. Malý bistro, domácí těstoviny, několik druhů, co udělaj hned a to vše jen za pár euro. Co víc si přát?

Má smysl vycestovat do Říma na 2 dny?

Řím za dva dny je možný, ale připrav se, že hodně nachodíš – my dali přes 80 kilometrů. Ale stálo to za to. Někdy je lepší méně plánovat a trochu bloudit, objevíš tak místa, která ti neukáže a Google. V Římě je pořád na co koukat a vždycky narazíš na skvělou pizzu, těstoviny, zmrzlinu nebo kávu.

Co ty moje cestopisy, baví tě to? Jak ses sem dostal a co tady hledáš? Dej mi vědět na Instagram, ať vím, že to nepíšu jen pro sebe! Už máš Řím za sebou nebo teprve plánuješ?

The post Cestopis Řím: Co stihnout během víkendu? appeared first on André Kohout si píše.