Jako už klasicky i letos jsme na jaře sháněli letenky, tentokrát nám do toho trochu hodilo vidle nový kotě a různý akce, jako třeba ShopRoku a podobně. Ale Terka nelenila a sehnala ideální termín od 6. do 9. 4. do Bari, v Itálii. Letenka za cca 950 Kč na osobu je top, ne? 

Pizza na stole za 3 minuty

Tak jsme letěli. Před cestou jsme sehnali ubytko nakonec asi za 6k, ale co už. V sobotu ve 2 hodiny jsme přistáli v Bari. Chtěli jsme jet busem za 1 euro/osoba do centra, ale byl tak přervanej, že jsme radši jeli za 5 eur/osoba tágem bez mezistávek. Jdeme se ubytovat. Bydlíme v historickém centru, takže ideál. 

Ubytovaný, převlečený a s lehce nabitými telefony vyrážíme na jídlo. Cestou potkáváme víkendovej blešák, tak se kocháme a přemýšlíme, kde si dáme pizzu. Kouknem na hodnocení a za rohem od nás je L’Antica Pizzeria da Michele s hodnocením 4,5 (celkově 3 000 hodnocení), tak jdeme. No a byla to odnož nejlepší pizzerie v Neapoli, o který mi Terka už několikrát básnila. Ok, dáme si pizzu na půl a 2x colu. Objednali jsme si v 15:49 a ejhle, 15:52 a pizza na stole. Jakože top! 

Jezte tam, kde jedí místní

Co dál? No, jsme v centru, jdeme k moři, kde přes kolonádu dojdeme zpátky do historického centra, které si celé projdeme. Nádherná architektura, úzké uličky, kostely, babči, který dělaj domácí těstoviny na každým rohu. Dokonalá atmosféra, prostě pecka.

Později odpoledne už začíná být trochu chladno, takže se vyrážíme převléknout a pak kam jinam než na jídlo a víno – když jsme v tý Itálii, že jo. Večer to v centru bývá náročnější na to sednout si, ale dá se. Existují tady asi jen 2 typy restaurací, a to ty co, zejí naprostou prázdnotou, a ty, kde si musíte počkat na stůl. Nakonec jsme si vybrali správně. Sedíme, máme objednáno a vedle nás se posadil postarší pár přímo z Bari. Z mých článků už to znáte, ne? Jezte tam, kde jedi místní. Jídlo, víno a šup domu, protože…

Jedeme na výlet do jeskynního města

Na neděli máme koupené lístky na bus do Matera. Znáte? Víte, co se tam točilo? Například Umučení Krista s Melem Gibsonem. Ale točilo se toho mnohem víc. Matera je naprosto krásné skalní město. Připomíná bludiště z kamenných budov, strmých schodů a úzkých uliček.

Lidé tu bydleli ve skalních sklepech dohromady s dobytkem. Ještě po druhé světové válce přežívalo v těchto jeskynních domech na 20 000 lidí. V 50. letech to ale bylo jedno z nejchudších měst s 50% úmrtností dětí. To donutilo tehdejšího italského premiéra Alcida de Gasperiho vystěhovat všechny obyvatele na druhý břeh Matery.

To, co bylo dříve hanbou Itálie, se rázem změnilo. V roce 1993 je nejstarší část Matery zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a v roce 2019 se Matera stává Evropským hlavním městem kultury. Dnes najdete ve skalách penziony i luxusní hotely.

Do Matery jsme přijeli autobusem od letiště Bari kolem 10. hodiny dopoledne. Zpáteční cesta nás vyšla v přepočtu na 500 Kč pro dva. Začali jsme klasickou procházkou, protože tady nemá smysl chodit podle mapy. Zkrátka jděte s davem a kochejte se architekturou, prozkoumejte město, jděte se projít na druhou stranu přes řeku do dalších jeskyní a prostě si to užívejte. Všude na vás čeká něco, co stojí za to vidět. Budete si říkat, jak je to sakra možný. 

Jen se tu zase ukázala povaha Italů. Vlezete do restaurace, necháte se usadit na zahrádku, přijde číšník, co si to dáme. 2x Aperol a jedno Corretto prosím. Hmm, přichází chvilka ticha a volání šéfové. Ta se rozohnila, že oni jsou jako restaurace a že teda takhle ne (nechtěla našich 20 eur za 20 minut sezení), že jako nejsou bar. Na dotazy, kde je problém, když má poloprázdno, nereagovala. No nic paní, takhle se byznys nedělá. 

Každopádně, i přes tuhle zkušenost se sem chci znovu vrátit a prolézt to víc, dál a hlavně hloubš. 

Tolik fotospotů na jednom místě jsem ještě neviděl

V pondělí jsme si zase přivstali, kousek za hlavákem jsou totiž trhy Mercato Coperto Santa Scolastica. Podle Google jsou otevřený každý den od 6. Přišli jsme před 8 a teprve to připravovali, dost velký a hezký, ale jděte sem raději o víkendu… 

Jsme na nádraží a jedeme do Polignano a Mare. Na nástupišti 1 si koupite v automatu lístky a šup na vlak. Jen bacha, před nástupem do vlaku si musíte lístek cvaknout, ve vlaku to totiž nejde!

V Polignano a Mare jsem tak trochu riskoval, repsektive ne trochu, šlo o částku od 10k do 25k €. Za co? To si radši nechám pro sebe…

Po příjezdu vlakem by vaše kroky měly směřovat k pobřeží. To je vlastně (skoro) jediný a nejlepší, co tam můžete vidět. A že je fakt dlouhý! Vemte to od Scoglio dell’Eremita směrem k Belvedere Terrazza Santo Stefano, kde se podívejte jak z vrchu z obou stran na výhledy, tak si skočte dolu na pláž. My jsme tam strávili asi 2 hodiny, protože takovejch fotospotů na jednom místě, to chcete. Jen v létě se na tý pláži asi nehnete. My tam byli v dubnu, kolem 11:00 a šlo to. Když jsme tam šli znovu kolem 14:00, tak už tam bylo slušně narváno… 

Po obědě jsme si dali ještě procházku dál po pobřeží, pak trochu městem a šup zpátky na vlak – jedeme zpět do Bari. Případně si můžete koupit boat trip, cca 1 000 Kč na hlavu za 1,5 hodiny. My do toho nešli, ale zajímavý to asi může být.

Největší fronta znamená nejlepší zmrzlinu

Po návratu jsme si dali procházku na ubytko, do historického centra, hodili si tam věci a šup na zmrzlinu do Gelateria Gentile. Tu jsme měli za rohem a vždy když jsme šli okolo, tak tam byla fronta asi na hodinu a půl, no vychytali jsme to a bylo před náma asi 5 lidí, dvě střední zmrzliny za 7 € a ty vole, fakt top! S tou, co jsme si dávali v Matera, se to absolutně nedá srovnat. 

Jdeme se podívat ještě na pláž, jestli se tam zase nějaký blázni koupou. Teda já se koupal v Polignano a Mare taky, ale tam byla ta voda teplejší, fakt! A bylo to tak, ty Italové se toho prostě nebojej. Z pláže si jdeme dát zase pizzu do L’Antica Pizzeria da Michele, protože prostě kur*a tak dobrou pizzu jsem ještě neměl, a že už jsme jich snědl.

Jsme najedený, jdeme si koupit těstoviny a spát. Ráno vstáváme a letíme domu. Lístky na bus máme koupené, tak pohoda. No, jen jsme ráno v buse zjistili, že si je nemáme kde cvaknout, nevadí. Nechcete je někdo? 🤪🤣

Podle Oury jsme nachodili takřka 100 km, což za 3 dny jde, ne? 

Když už budete v Bari, mám tu pro vás další tipy, co byste si neměli nechat ujít:

Monopoli

Monopoli je pobřežní městečko, které je tak trochu ve stínu Bari. Obrovskou výhodou je, že tam nenarazíte na davy turistů ani v sezóně. Je to spíše výletní město, kam se rádi vydávají sami Italové. Určitě si projděte autentické uličky, můžete ochutnat skvělou kávu, mořské plody nebo těstoviny. Město a jeho okolí je proslulé olivovým olejem. Co se týče koupání, nečekejte dlouhé pláže, ale malé plážičky a zátoky.

Arbelobello

Arbelobello je možná o něco známější město než Monopoli. Najdete tam mimo jiné trulli, což jsou takové typické domy, připomínající hobití městečko. Mají kuželovitý tvar a dodnes v nich najdete obchůdky, kavárny nebo malé penziony. Trulli jsou zapsány na seznamu UNESCO. 

Za 3 dny se toho dá stihnout hodně, ale přece jen bych se sem nejraději vrátil, některá místa prozkoumal víc a k tomu bych rád navštívil místa, která jsme nestihli. Tak třeba příště se dočkáte cestopisu Bari vol2.