Kdo mě zná, ten ví, že nesnáším, když mi něco zbytečně žere čas. Čas jsou samozřejmě peníze. A posledních pár let mi je nejvíc žraly opakující se věci. Napiš post. Uprav text na webu. Pošli mail. Zkontroluj, jestli něco nespadlo. Samé úkoly, co nepotřebují mě, potřebují jenom někoho. Nebo dnes spíš už „něco“.

Tak jsem si to postavil. Nevznikl neden pracovník. Ale vlastně rovnou celý tým. Jmenuje se Edwin a žije v jednom malém počítači u mě doma. Před pár lety nemyslitelná představa. Dnes každodenní součást mé práce.

Tohle je story o tom, jak to celé vzniklo, co to umí, kde jsem se spálil a kolik mě to stálo. Protože to nebylo a není jen růžové. Taky se tady dozvíš, k čemu je to dobrý i tobě a jak se k něčemu takovému dopracuješ, i když nejsi programátor. Já totiž taky nejsem. Zdaleka ne.

Na začátku byly nervy

Začalo to nudou a frustrací zároveň. Provibecodoval jsem stovky hodin a zjistil jednu věc: AI nástroje jako Claude Code umí napsat kód, text, cokoliv. Ale pokaždé je musíš nakopnout ty. Otevři, zadej, počkej, zavři. Pořád dokola. Jsi takový dispečer, co nesmí odejít od stolu. To ti dřív nebo později začne vysávat energii. 

A já chtěl pravý opak. Chtěl jsem, aby věci běžely, i když zrovna spím, jsem na eventu nebo si dávám oběd. Aby ráno bylo hotovo něco, co jsem večer jen zadal. Super představa, ne?

Říkal jsem si: co kdyby AI nebyla nástroj, který musím držet za ruku, ale tým, kterému řeknu zadání a on si to odmaká sám?

Tak vznikl Edwin.

Seznam se s Edwinem, který nikdy nespí

Edwin není žádný cloud ani magie. Je to obyčejný Mac Mini M4 Pro s 24 GB RAM, který mi stojí doma a běží nonstop. Sleep jsem mu vypnul natvrdo, takže nikdy nespí. Když vypadne proud, sám naběhne. Je to malá černá krabička, do které jsem nastěhoval celou partu agentů.

Proč vlastní počítač a ne jen cloud? Dva důvody. Za prvé soukromí. Část mozku Edwina běží lokálně, přímo na té krabičce, takže citlivá data nikam neodcházejí. Za druhé jsem chtěl něco, co je moje a hlavně běží to pořád. Nechtěl jsem službu, kterou mi někdo zítra vypne nebo zdraží.

A teď to nejlepší. Ten tým.

Copík? Taky, ale i grafik, programátor nebo asistent

Každý agent má jednu roli a jedno jméno. Nesnažil jsem se postavit jednoho superchytrého robota, co umí všechno. To ve většině případů nefunguje. Místo toho mám partu specialistů, kde každý dělá to svoje. Přesně jako v reálné firmě.

Komunikuju s nima přes Slack, jako bych psal kolegům. Napíšu do kanálu zadání a ono se to stane. Žádné děj se vůle boží.

FORGE je programátor. Tomu řeknu „uprav tohle na webu“ nebo „přidej tam tlačítko“ a on to nakóduje, otestuje a pošle. Bez něj bych na každou drobnost potřeboval externího vývojáře, rozpočet a minimálně týden čekání.

Dan 2.0 je copywriter. Píše posty, maily, texty. A co je důležitý, umí psát mým hlasem. Naučil se moji tonalitu z desítek mých starých článků a postů, takže když napíše příspěvek, zní to jako já, ne jako nějaký robot z internetu. Defakto nahrazuje mého fyzického copywritera čímž usnadňuje práci nám oběma.

ORACLE je dirigent. Sedí nad všemi ostatními, rozděluje úkoly a hlídá, aby do sebe nic nenaráželo. Když napíšu nějaké obecné zadání, ORACLE rozhodne, kdo z týmu to má udělat, a předá to dál.

ALFRED je můj osobní asistent. Hlídá kalendář, připomínky, maily. Ráno mi řekne, co mě v ten den čeká.

SENTINEL je hlídač. Každých pár minut kontroluje, jestli je všechno v pořádku, jestli něco nespadlo, jestli se Edwin nepřehřívá. Když je něco špatně, okamžitě mi to napíše. Bezpečnost je u mě jednička, protože jakmile začneš dávat agentům přístup k datům, musíš mít jistotu, že se nic neděje za zády.

A pak mám pár dalších, co přibyli cestou. STUDIO dělá grafiku. HERMES rozesílá mailingy. A do budoucna chystám NEXUS, mozek nad mým CRM, a HERALD, hlasového agenta, co bude umět telefonovat. Ale to je zatím hudba budoucnosti.

Každý den ve 20:00 mi celý tým pošle deník. Co kdo udělal, kolik úkolů splnil, jestli něco nezlobí. Mám tak přehled, i když se na to celý den nepodívám. Žádné tiché akce. O všem se dozvím.

Zní to skvěle, ale cesta byla trnitá

Nebudu lhát, že to šlo samo. To bych nebyl já.

Hned na začátku jsem si omylem vymazal soubor s důležitým nastavením. Jedno špatné kliknutí a půl večera jsem dával dohromady, co tam mělo být. Lekce: než něco spustíš na ostro, měj zálohy. Vždycky.

Pak mi jeden agent začal padat v nekonečné smyčce. Pořád se restartoval, pořád padal, zaplnil mi logy. Trvalo mi dlouho, než jsem zjistil, že za to může nějaká drobnost hluboko v knihovnách, kterou bys čekal úplně poslední. Lekce: když něco zlobí, hledej příčinu, ne náplast. Obcházet problém workaroundem se vždycky vrátí.

A třetí klasika: přihlašování. Agenti se občas odpojili a já nechápal proč, protože všechno vypadalo nastavené správně. Nakonec šlo o vypršený přístup, který si žádal jiný způsob ověření. Pár hodin do koše, ale když to jednou rozlousknеš, máš klid.

Co si budem, půlka té práce nebyla stavění, ale ladění. A přesně tohle ti nikdo v těch nadšených videích o AI neřekne.

Kolik mě to stálo

Teď k číslům, protože ta mám rád konkrétní.

Čas? Ten asi nikdy nedohledám, protože ne všechno si trackuju. Nešlo o jeden velký zátah, ale o spoustu malých večerů, kdy jsem přidal jednoho agenta, něco doladil, něco opravil. Ale už teď vím, že to budou vyšší stovky hodin.

Mac Mini jako hardware, k tomu předplatné Claude Code. A pár dolarů měsíčně za další drobné nástroje. Část mozku běží lokálně a zadarmo. Jednorázový náklad za hardware byl citelný, ale v průběhu času se to rozprostře. A měsíční náklady jsou v jednotkách tisíc. 

Zní to možná jako celkem dost. Ale teď to srovnej. Kdybych si na tohle najal lidi, mluvíme o vývojáři, copywriterovi, asistentovi a grafikovi. To jsou desítky až stovky tisíc měsíčně. Edwin maká 24/7, nikdy není nemocný, nestěžuje si a nemusím mu platit dovolenou.

V čem mi to reálně pomáhá

A teď k tomu, proč to celé stálo za to.

Nejvíc mi to ušetřilo čas u opakujících se věcí. Místo abych otevíral pět nástrojů, napíšu jednu zprávu do Slacku a ono se to stane. Úprava na webu, post na sítě, mailing, kontrola, jestli něco neleží. Věci, co mi dřív braly hodiny, teď řeknu jednou větou.

Druhá věc je, že to běží, i když já ne. Ráno se vzbudím a mám hotové věci, co jsem večer jen zadal. Edwin makal celou noc.

Ale pozor, jeden paradox tě čeká. Ten ušetřený čas vlastně neušetříš. Hned ho investuješ do dalších nápadů a projektů, na které jsi dřív neměl kapacitu. Takže místo víc volného času máš víc věcí, které stíháš postavit. A upřímně, to je na tom to nejzábavnější.

Kam to celé spěje

Tohle není hotová věc, je to živý organismus. Pořád přidávám, pořád ladím. Další velký krok je propojit Edwina s mým CRM, aby mi pomáhal i s kontakty a vztahy, což je u networkingu úplný základ. A pak hlasový agent, co bude umět zvednout telefon.

Ale hlavní pointa není v tom, kolik agentů mám. Je v tom posunu v hlavě. Přestal jsem AI brát jako nástroj, který musím držet za ruku, a začal ji brát jako tým, kterému zadám a on doručí.

A nejlepší zpráva? Nepotřebuješ na to být programátor. Já nejsem. Potřebuješ jen chuť to zkusit, trpělivost u ladění a ochotu se spálit. Zbytek se naučíš cestou.

Stavíš si něco podobného nebo o tom přemýšlíš? Dej mi vědět, rád si o tom popovídám. Tohle téma mě fakt baví.