Přiletíš v pátek v 8:30 ráno, v sobotu v 11:30 ti letí letadlo zpátky. Zní to jako šílený sprint a vlastně je. Ale za těch 24 hodin stihneš víc, než čekáš. Marseille není město, na které potřebuješ týden. Marseille je město, které buď pochopíš hned, nebo vůbec.
Z letiště bez zbytečností
Základní pravidlo krátkých výletů: žádná odbavená zavazadla. Jedině batoh. Jakmile přistaneš na letišti Marseille Provence (MRS), ignoruj taxíky za 50 eur a jdi na nástupiště autobusu Navette Aéroport – linka L91. Lístek vyjde na 10 eur, autobus jede každých 15 minut a za půl hodiny tě vyplivne přímo na hlavním nádraží Gare Saint-Charles.
Fun fact, který mě zaujal: řidič před startem musí dýchnout do trubičky. Francie má od roku 2015 v autobusech povinné alkozámky. Pokud řidič nadýchá, autobus prostě nejede. Bezpečnost na prvním místě. A já si říkám, jestli to kontrolují i po víkendu, haha.
Hotel jako základna, kód místo recepčního
Pokud máš na město jeden den, nesmíš ztrácet čas s check-inem. Zvolili jsme Maison Senac, butikový hotel kousek od Starého přístavu. Klíče přes kód, žádné čekání, žádná byrokracie. Hodili jsme batohy a šli rovnou na první francouzské kafe a croissant u přístavu. Tak se to dělá.
Starý přístav, čtvrť Le Panier a „past“ jménem ostrov If
Vieux-Port je srdce města. Lodiček, rybářů, turistů a místních je tam dost na to, abys měl pocit, že jsi opravdu v Marseille, ne jen v dalším překladišti.
Z přístavu jsme se vydali do historické čtvrti Le Panier. Nejstarší část města, úzké uličky, graffiti, prádlo na šňůrách, trocha chaosu. Přesně to, kvůli čemu sem jedeš.
Plánovali jsme s Terkou taky ostrov If se slavnou pevností, kde byl vězněn Hrabě Monte Cristo. Výlet lodí tam a zpět dohromady hoďku plus je to tam tak na další hoďku. V případě hezkýho počasí klidně dvě. My jsme to dali a bylo to fajn.
Ale bacha, pokud fouká mistral aka silný místní vítr, lodě na ostrově vůbec nezakotví. Vždycky se nejdřív zeptej na kase v přístavu, než koupíš lístky za 11 eur tam i zpět. A nezapomeň, že ještě musíš zaplatit vstupenku na ostrov za 7 eur.
Pak jsme si dali pizzu. Cože? Ve Francii? No jasně. Marseille je díky italským přistěhovalcům políbené skvělou pizzou. S krabicí v ruce jsme zapadli přímo do písku na městskou pláž Plage des Catalans. Pohoda.
Notre-Dame de la Garde: kvůli téhle vyhlídce tam stopro jeď
Tohle je absolutní must-do. Kolem páté odpoledne jsme vyrazili na kopec k bazilice Notre-Dame de la Garde. Místní jí říkají jednoduše „Dobrá matka“.
Důležitá věc: nechoď to pěšky. Odrovnáš si kolena a ztratíš čas. Z nábřeží ve Starém přístavu naskoč na autobus číslo 60. Pípneš kartou přímo u řidiče, žádné papírové lístky, žádné drobné. A hlavně drž se madel, protože řidiči tam ty serpentiny řežou jak na závodním okruhu. Nahoře tě ale čeká západ slunce s výhledem na celé město, moře a ostrovy.
Paříž oproti tomuhle nemá šanci.
Večeře naslepo a narozeninový hack
Marseille má dost skvělých restaurací. Pro luxusní bouillabaisse doporučuju třeba Chez Fonfon nebo rooftop Le Rowing Club. My jsme ale šli bez rezervace. Seběhli jsme z kopce na Cours d’Estienne d’Orves, obrovské pěší náměstí plné bister, kde ulovíš stůl i v pátek večer.
Zapadli jsme do Bistrot L’Horloge. Terka dala mořské plody, já steak. Jelikož zrovna slavila 32. narozeniny, aplikoval jsem starý trik. Když jsem šel platit, mrkl jsem na číšníka: „C’est son anniversaire aujourd’hui.“ Funguje spolehlivě. Na konci přistál na stole dezert s prskavkou. Zadarmo. Cool, ne?
Marseille večer: graffiti na mostě a parkování na zvuk
Když se touláš večerním městem, všimneš si dvou věcí.
Marseille je hiphopové a streetartové srdce Francie. Uvidíš tagy na římsách mostů nebo zadních stranách dálničních cedulí. Říká se tomu „heaven spots“. Extrémní sport sprejerů: čím nebezpečnější místo, tím větší respekt komunity.
A pak jsou tam auta. Všechna omlácená. Parkuje se tu „na zvuk“ – au toucher. Místní do sebe při podélném parkování jemně narážejí a dělají si místo. Auto je tady plechovka, ne klenot. Pokud si tu chceš půjčit auto, vezmi si plné pojištění. Jinak budeš koukat.
Když ti do plánů hodí vidle déšť
Sobota ráno. Plán byl jít pěšky přes kaskádovitý Palais Longchamp až na nádraží. Jenže lilo jako z konve.
V tu chvíli se musíš vykašlat na plnění itineráře. Zapadli jsme do první pekárny, dali si café crème s čerstvým pečivem, koukali přes výlohu na déšť a pak rovnou skočili do metra. Dvě zastávky, v suchu na Gare Saint-Charles, lístek na L91 a frčíš na letiště. Musíš umět improvizovat.
Marseillský express: co musíš vědět, než vyrazíš
- Doprava bez hotovosti: Ve všech autobusech i v metru (RTM) funguje bezkontaktní pípání kartou nebo mobilem. Drobné nepotřebuješ.
- Obědy mají deadline: Bistra podávají obědy striktně do 14:00 nebo 14:30. Kdo přijde ve tři, jí maximálně v McDonaldu.
- Aut se neboj, ale bacha: Podélné parkování „na zvuk“ je místní standard. Půjčené auto bez plného pojištění = špatný nápad.
- Plánuj předem: Pokud máš v hlavě ostrov If, mrkni na předpověď a ptej se na kase ještě před koupí lístků.
Stálo to za to?
Yes. Za 24 hodin jsme zvládli Starý přístav, pláž, nejlepší výhled z Notre-Dame de la Garde, poctivý francouzský steak, noční atmosféru přístavu, narozeninový dezert zdarma a luxusní upršenou snídani. Marseille je špinavá, krásná, drsná a autentická. Přesně takové město, na které se nezapomíná.
Pokud máš volný víkend, nahoď batoh a leť.
