V Číně jsem byl „už čtyřikrát“. Reálně ale jen jednou. Dvakrát jsem žádal o krátkodobé vízum, jednou ho dostal a jednou zůstal na letišti. A právě proto vznikl tenhle článek. Pokud máš přestup v Číně a přemýšlíš, jestli ho využít jinak než nekonečným čekáním na letišti. Dá se toho stihnout hodně. I když máš jen 19 hodin. Ale jen když víš, do čeho jdeš.
Kdy má přestup v Pekingu smysl a kdy ne
Základní filtr je čas. Pod pět hodin nemá smysl vůbec nic řešit, skončíš na letišti. Ideální je mít 10 až 24 hodin. Druhá věc je počasí. My letěli v lednu a realita byla suchý mráz kolem minus deseti. Zvládnutelné, ale termoprádlo needed. Díky Husky. Třetí věc je důvod. Pokud chceš památky a světové divy, Peking dává smysl. Pokud jen „něco vidět“, radši si dej delší layover jinde.
Klíčová věc: příprava. Celý itinerář jsem si postavil dopředu s pomocí AI a upřímně, bez toho bychom polovinu věcí nedali. Jazyková bariéra je brutální a možnost ukázat místním text v čínštině ti otevře dveře, které by jinak zůstaly zavřené.
Vízum a první realita po příletu
Po příletu na Terminál 2 v Beijing Capital International Airport jsme šli rovnou na přepážku 24-hour Transit Visa. Bez odbavených kufrů je to relativně rychlé. Připrav si vytištěný itinerář, adresu hotelu a ideálně i krátký popis cesty v čínštině. Pomůže to víc než dlouhé vysvětlování anglicky.
V 8:13 jsme byli venku. Směr hotel u letiště.
Hotel jako základna, ne jako zážitek
Vzali jsme hotel kousek od letiště, zhruba za 500 Kč na noc. Check-in byl oficiálně od desíti, ale klíče nám dali už v osm ráno. Sprcha, převlečení do zimního a krátký restart po devíti hodinách cesty. Přesně tohle potřebuješ, když víš, že tě pak čeká ještě dalších deset hodin v letadle.
Velká čínská zeď: důvod, proč to celé dává smysl
První cíl byl jasný: Velká čínská zeď. Konkrétně úsek Mutianyu, který je méně turistický a zelenější než Badaling. Taxi přes AliPay, zhruba hodina a půl jízdy, během které jsme si dali první šlofík.
Nahoru se bez místního autobusu nedostaneš. Vyhodí tě dole, někdo se tě hned ujme a dovede tě k lístkům. Nebylo to nutné, ale po dlouhé cestě jsme to neřešili. Lanovka nahoru, bobová dráha dolů. Dohromady asi 200 jüanů včetně shuttle busu. A ano, tobogán dolů je nejlepší část celého dne.
Byla zima. Minus deset. Rukavice jsme koupili dole pod zdí. Start na 100 jüanech, konec na jednom dolaru. V Číně se smlouvá rychle.
Nahoře přišlo to „wow“. Vidět zeď na vlastní oči, projít se po ní a vnímat měřítko celé stavby je úplně jiný level než fotky. Reálně jsme tam strávili skoro tři hodiny.
Zakázané město bez davů
Po návratu dolů jídlo a znovu do auta. Další hodina a půl, další krátký spánek a jsme u parku. Místo tlačenice uvnitř Zakázaného města – kam si musíš koupit lístky předem, když chceš dovnitř – jsme zvolili Jingshan Park. Deset minut do schodů a máš celý palácový komplex jako na dlani.
Západ slunce jsme stihli doslova na minuty. Fotky, ticho, výhled, který dává celému místu kontext. Pokud máš omezený čas, tohle je lepší volba než několikahodinové bloudění uvnitř paláce.
Když AI zapomene zmínit frontu
Večer měl patřit pekingské kachně. AI doporučila restauraci Siji Minfu. Co už neřekla, je fakt, že jde aktuálně o nejpopulárnější místo v Pekingu. V šest večer čekání přes dvě hodiny. Pro dva.
Takže změna plánu. Knedlíčky, krátká procházka centrem, nasát atmosféru a zpět na hotel. Po zhruba 32 hodinách na nohách, s pár mikrospánky v autě, už tělo prostě řekne dost.
Ve 20:00 jsme padli do postele s plánem dát tři hodiny spánku před nočním odletem.
Poslední past jménem Alipay
Vyspáno, zabaleno, check-out. Otevírám AliPay, chci volat taxi a najednou stopka. Aplikace chce kompletní ověření: fotku obličeje, pas, stav účtu. Na to už nebyl čas ani nervy. Domluva s recepčním, taxi přes jejich účet. Místo padesáti korun pět eur. V tu chvíli je ti to jedno, protože prostě musíš jet.
Pekingský express: co musíš vědět, než vyrazíš
Čína je plně digitální. Hotovost v podstatě nepoužiješ, ale Alipay tě může kdykoliv zradit dodatečným ověřením. Google, Instagram i WhatsApp nefungují, takže data řeš předem. Ideálně eSIM od Airalo (s kódem ANDRE5430), nebo data přes Revolut.
Adresy měj vždy v čínštině. Taxikáři neumí moc anglicky a AI překladač v mobilu je tvoje nejlepší zbraň. V lednu počítej s extrémním suchým mrazem, termoprádlo není luxus, ale nutnost. Zapalovače na letišti neprojdou. A hlavně, všechno si nastav doma nebo tam, odkud letíš. Na místě nebudeš mít prostor řešit technické detaily.
Tady to máš ještě pěkně v bodech:
- Zapomeň na hotovost, ale bacha na Alipay: Čína je 100% digitální a bez modrého Alipay si ani neobjednáš jídlo.
- Velký čínský firewall: Google, Instagram i WhatsApp jsou blokované, takže pořiď eSIM od Airalo (s kódem ANDRE5430) nebo si kup data rovnou přes Revolut.
- Zakázané město vs. výhledy: Lístky do paláce řeš s velkým předstihem, ale pokud raději koukáš na svět z výšky, jdi rovnou do parku Jingshan pro ten nejlepší pohled shora.
- Mongolský mráz: V lednu tě čeká suchý mráz s pocitovkou až -15 °C, tak se nabal jako na polární expedici. My nedáme dopustit na termoprádlo od Husky.
- Jak na 24h víza: Připrav si vytištěný itinerář, hotel a zprávu v čínštině. V hale se hlavně usmívej jak Číňan a když nevíš kudy kam, ptej se (ale raději dvakrát ověř u koho).
- Adresy měj v čínštině: Většina taxikářů neumí anglicky ani slovo, takže se neobejdeš bez AI překladače a screenshotů adres v čínských znacích přímo v mobilu.
- Domácí příprava je základ: Všechny aplikace, mapy a potvrzení si stáhni a nastav ještě doma, protože v terénu už na řešení technických zádrhelů nebudeš mít čas.
Stálo to za to?
Yes. Viděl jsem Velkou čínskou zeď, Peking z výšky a kus skutečné Číny mimo letiště. Znovu bych tam cíleně neletěl a nemám potřebu to romantizovat. Ale když ta možnost byla, byla by chyba ji nevyužít.
Celkový účet? Zhruba 4 200 Kč včetně taxi, hotelu, vstupů a jídla. Na množství zážitků víc než férová cena.
Pokud máš přestup v Číně a dost času, připrav se, buď realistický a jdi do toho. Letiště vypadá skoro všude stejně.
