Minulý rok jsme trávili Vánoce v zimě v Česku, takže bylo na čase to napravit. Hned po Meet&Deal vol4 v Bratislavě jsme se s Terkou rozhodli, že zase vypadneme. Termín padl na její narozeniny a destinaci vyhrály Filipíny. Letenky jsme tentokrát sehnali přes Pelikán (ne přes SkyScanner) a 13. 3. vyrazili na cestu. Co jsme zvládli během prvních dní?
Cestovatelský hack na zimu
Taky vás štve, že při zimním odletu do tepla musíte tahat bundu? Pořiďte si termoprádlo! Sbalíte ho do kuličky a skoro o něm nebudete vědět. Mě se osvědčilo to od Husky a fakt doporučuju!
První dojmy z Manily
Vzhledem k tomu, že měla Terka narozeniny, naplánoval jsem začátek v Manile komplet sám, aby si to mohla jen užívat. Přiletěli jsme v pátek kolem 8 ráno, do Makati jsme se přesunuli Grabem (autobusy a taxíky byly zbytečně drahý v poměru cena/výkon). Hodili jsme věci na ubytko a vyrazili na jídlo. Data jsem samozřejmě vyřešil přes Airelo. Nezapomeň, že při registraci s kódem ANDRE5430 dostaneš slevu 3$ na první objednávku.
Hned vedle hotelu jsme narazili na pouliční stánky s jídlem plné místních, takže nebylo co řešit. Zkusili jsme lumpia a nějaké další speciality. Naprosto skvělé! Prostě platí: jez tam, kde jedí místní.
Pak chvilku chill u bazénu, konečně check-in, trocha spánku a hurá na Terky narozeninové překvápko. Drink v 62. patře sky baru The Peak. Nejdřív měli trochu problém s mýma pantoflema, ale nakonec ok. Dostali jsme drinky za free, Terka dortík a ten výhled? Top! Celá Manila jako na dlani.
Nejstarší čínská čtvrť na světě
Další den jsme chtěli omrknout trhy a centrum. Salcedo Saturday Market měl skvělý hodnocení na Googlu, ale nás moc neoslovil. Turistické, vysoké ceny a nic moc lokálního, takže docela zklamání. Našli jsme ale jiný, bez názvu, kde bylo všechno, co jsme hledali. Lokální jídlo, levné ceny a skvělá atmosféra. Prostě všechno, co chceš.
Potom jsme se vydali do centra, dost daleko z hotelu. TukTuky nás vzít nechtěly a ještě jsme pořádně nevěděli jak fungují Jeepney Tour (TukTuk autobus). Nakonec jsme to riskli. Posunuli jsme se blíž k vlaku a cestou jsme pak prošli čtvrtí, kde se nám fakt nelíbilo. Pokud mají před bankami securiťáci brokovnice, tak je to znamení, že si máš hlídat kapsy. Ale určitě tu bude daleko víc horších míst.
Dorazili jsme do Binondo (Chinatown), které je nejstarší čínskou čtvrtí na světě. Bangkok to sice není, ale za zážitek to stojí. Ochutnali jsme vyhlášené knedlíčky v Shanghai Fried Siopao, na který si sice vystojíš docela frontu, ale nebudeš litovat.
Kousek od Chinatownu je obrovský čínský hřbitov, který jsme nedali a pokračovali dál.
Zklamání Manila Bay a neoblíbený Trump
Dorazili jsme k Manila Bay, kolem kostelů a historických památek. Intramuros & Fort Santiago jsme vynechali, fronta byla šílená a v nohách už jsme měli 20 km.
Procházeli jsme i kolem americké ambasády, kde bylo minimálně 100 filipínských policistů. Politická situace na Filipínách prý není ideální. Slyšeli jsme i nějaké protesty. Pak nám to došlo, USA včele s Trumpem a jeho geopolitické kroky neboli zmrazení financování zahraničních projektů nejsou u Filipínců momentálně zrovna populární.
Pláž v Manile? Příšerná! Hlídaná security, prohledají ti věci, nesmíš mít s sebou plast a na pláží nesmíš ani kouřit. A když se dostaneš k moři? Lem plastových lahví a bordelu. Docela paradox, co?
Hlavně se nenechat ojebat
Máme toho dost a chceme domů. Filipínci jsou obecně milí a usměvaví lidé. Oproti Thajsku mi ani nepřišlo, že by nás tolik otravovali, i když skoro dvoumetrový běloši jsou pro ně něco, na co se chtějí podávat. Standardně tu žebrají děti, což se stalo znovu i po cestě na hotel. Přišel kluk, co to zkoušel i přes výslovné ne. Ušel s námi asi 20 metrů a začal mi šmátrat po kapsách.
Rozhodli jsme se sehnat TukTuk, který by nás hodil domu. Hledáme, máváme, ale bez úspěchu. Až v jedný boční ulici jich pár stojí. Jdeme se zeptat na cenu, vysvětluju cestu s mapou a sbíhají se k nám další borci. Dva odmítají a jeden nás prý za 200 PHP sveze – to berem. Frajerovi, za kterým jsme původně přišli, hází bakšiš 1 PHP a sedáme do sajtkáry u motorky.
Jízdu jsme k našemu překvapení přežili bez výrazné újmy a vystupujeme u hotelu. Tou dobou jsem už žmoulal 200 PHP v ruce, abych mu neukazoval peněženku. Potom, co nás frajer odvezl, tvrdil, že 200 PHP je málo. Že to myslel na hlavu. Chvilku se hádáme, ale nakonec mu dávám 200 s tím, že jsem se ptal na cenu za cestu, ne za osobu. Sorry jako, ale ojebat se nenechám
Nejlepší grilovaný kuře ever
Dali jsme chvilku chill u bazénu a vyrazili na jídlo. V pátek večer jsme zase kousek od nás viděli restauraci plnou místních s frontou tak na půl hodiny. Jdeme to zkusit a wau! Lepší grilovaný kuře s rýží jsme v životě nejedli. Pokud někdy budeš v Manile, zajdi do Chicken House Express. Věř, že nebudeš litovat.
Neděle proběhla v poklidu. Prošli jsme další trhy – Legazpi Sunday Market. Ty už byly krapet lepší než včera, ale pořád dost turistický. Nicméně Mango Sticky Rice za 120 PHP jsem nemohl odmítnout.
V pondělí přelétáme na Cebu a pak pokračujeme ve směru Bohol – Puerto Princesa a zbytek uvidíme. Letenky máme a zbytek doplánujeme.
Hřbitov, kde je živo(t)
V pondělí jsme se šli po snídani projít po okolí a rozhodli se prozkoumat hřbitov, okolo kterého jsme několikrát šli. A teď jako wtf?! Ty lidi tam normálně bydlí. 🤯
Po téhle wow procházce jsme si dali chill u bazénu, trochu popracovali a pak jsme dali znova kuře v Chicken House Express – nemohli jsme si pomoct. Následovala cesta na letiště. Odlet byl s hodinovým zpožděním.
Zjišťujeme, že to v Cebu fakt žije. Všude stánkaři a noční Carbon Market. Bylo jich tam tolik, že nás Grab nemohl dovést ani až k hotelu, kam jsme se dostali až kolem 23:00. Házíme věci na hotel a jdeme shánět něco k jídlu a pití. Během 5 minut slejvák jako prase a tak čekáme. Po 15 minutách (miluju Asii a její proměnlivý počasí) jdeme směrem k hotelu s jackfruitem a ananasem a jdeme spát.
V úterý kupujeme lístky na loď, která nás dopraví na Bohol. A jedeme!
Jak naše cestovaní pokračuje? Co stojí za to vidět na Bohol?
