Jeďte na Srí Lanku

Začnu aktuální situací na Srí Lance. Ale tentokrát jen ve zkratce, protože to hlavní jste se mohli dočíst v článku Srí Lanka 2! Jednoduše řečeno Srí Lanka je pro turisty naprosto bezpečná! A co Covid?! Ale kdeže, ten tu nikdo nikde neřeší. Jsme oba očkovaní, máme vytištěné certifikáty, ale ani jednou jsme je nepoužili.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout (@jajsemandre)

Hlavně cash, s kartou moc nepochodíte. Ani s dýškem

Kamarád byl na Srí Lance na začátku roku 2022, kdy byl kurz 1 Rs = 0,1 Kč. Po našem příjezdu se již naplno projevila krize a peníze šly vyměnit v kurzu 1 Rs = 0,06 Kč, ale lépe se vám to bude počítat v poměru 1 Kč = 15 Rs. Aktuální kurz se bude odvíjet od toho, kdy a kde budete vybírat hotovost/měnit peníze. Peníze se dají vyměnit takřka všude a je jedno, jestli máte dolary nebo eura, ale dolary jsou tu běžnější. Nám se ve finále nejvíc vyplatily výběry z bankomatů s českou platební kartou. Vybírali jsme většinou z bankomatů Peoples Bank, ale dostali jsme doporučení i na Bank Ceylon.

Když jsme u té karty, dejte bacha. Skoro nikde je neberou, takže u sebe mějte vždy nějakou hotovost. Kartou zaplatíte maximálně ve velkých supermarketech, větších hotelích nebo restauracích. Nám se třeba v jednom ubytování stalo, že nám nabízeli cashback při platbě kartou, ale platit kartou v hotelu nešlo. 

Co se týče dýšek, ty jsou již započítané v ceně. Když chcete dát něco navíc, většinou se to nesetká s úspěchem a koukají na vás trochu divně.

Nezapomeňte na SIMku

Určitě doporučuju koupit si místní SIM kartu. Asi nejvíc tady frčí a hlavně funguje Mobitel, který má i dost příjemnou cenu 2 620 rupií za 60 GB dat. To mi stačilo na práci jak na mobilu, tak na Macu cca na 20 dní. Ale bacha, jsou tady i místa jako třeba Ohiya, kde Mobitel vůbec nemá signál a pochodíte akorát se SIMkou Dialog. Místní SIM karta je za mě nutnost i vzhledem k pravidelným výpadkům proudu a logicky nefunkční wi-fi. Nebo i třeba proto, když v ubytování tvrdí, že má wi-fi, při vyžádání hesla na vás koukají jak z jara. Pokud nechcete ztrácet čas řešením místní SIM karty, můžete využít Airalo. Tam při registraci s kódem ANDRE5430 dostanete 3$ na první objednávku.

Bydlet se dá za stovku i za dvojku. A co cestování?

A jsme u noclehů. Ubytování zvládnete sehnat v přepočtu od nějakých 100 Kč/noc až do cca 2 000 Kč/noc. Záleží především na tom, jak moc jste nároční. Kdybych měl zprůměrovat naše ubytování, vycházelo to na cca 600 Kč/noc. A to jsme bydleli i v 5* hotelu.

Cestovat se tady dá několik způsoby, autobusem, vlakem, tuktukem, nebo po vlastní ose – skútr, auto, tuktuk – vše si můžete půjčit. Půjčení auta bych určitě nedoporučoval. Myslím si, že jsem docela zdatný řidič, ale to, co se děje tady na silnicích, je jedno velké psycho. Jednoduše řečeno přednost má ten, kdo je větší nebo rychlejší. Taky tady všichni neustále troubí, protože evidentně vůbec nepoužívají zrcátka. Ale to je vlastně stejné jak v Čechách, co?

Cenově nejlevněji vychází asi autobus, případně vlak. Když jste teda ochotni jet 3. třídou. My jsme nejčastěji jezdili taxíkem nebo tuktuky, případně jsme si pak půjčovali skútr. Skútr si půjčíte od 1 500 rupií/den, ale hodně záleží na tom, kde jste. My jsme převážně platili 2 500 rupií/den. Jednou dokonce přes 4 000 rupií/den, protože prostě nebyla jiný možnost, čehož se tu dost zneužívá a ceny jsou pak daleko vyšší.

Autobus – Sigiriya – Trincomalee pro 2 – 840 rupií

Vlak – Ohiya – Nallathanniya pro 2 – cca 400 rupií

Taxi auto – Trincomalee – Negombo – 25 000 rupií

Taxi tuktuk – cca 5 km, max 1 000 rupií – ale dá se docela dobře smlouvat. Takže když si vysledujete přibližné ceny, zvládnete s tím pak dost hýbat.

Jídlo na Srí Lance je zábava, ale Google neřešte. A na espresso zapomeňte

Jejich standardní nabídka v lokálním bistru je něco ve stylu Rice&Curry, Fried Rice a Kotta – pak to samozřejmě připravují na milion dalších způsobů. Mají tu i svoje placky a hlavně mají rádi hodně pálivé. Takže pokud sem jako já pojedete s tím, že moc nemusíte pálivý, určitě budete odjíždět stejně jako já s tím, že to milujete! Ceny za jídlo jsou vesměs dost směšné. V bistru jsme většinou platili kolem 1 500 rupií za 2 osoby včetně pití. Když jdete do restaurace, klidně se dostanete na 10 000 rupií, nebo třeba jako my v Smoke & Bitters na 60 000 rupií i s drinkama… 😃

Vůbec se tady nevyplatí vybírat si restaurace podle Googlu. Buď se zeptejte místních nebo rovnou jděte na blind podle toho, kde vidíte mísťnáky. Protože kvůli covidu i vyhrocené situaci z roku 2022 je toho dost zavřeného.

Na co určitě dejte bacha, je kafe. Pokud jako já milujete čerstvě namletou zrnkovou kávu a tedy precizní a voňavé espresso, nechte si zajít chuť. Raději si udělejte doma zásoby, protože to tady těžko pohledáte. Existují samozřejmě výjimky, ale většinou se setkáte s turkem (lógrem) nebo něčím jako 3v1 od Nescafe. A to bolí, fakt!

Standardní potraviny jsou tady celkem levné. Hlavně ovoce, které koupíte víceméně kdekoli. Na ovoce doporučuju jejich markety a na zbytek potravin ty větší obchody. V těch menších je dost omezená nabídka. Jo, a pokud máte rýmu celoročně jako já, přivezte si s sebou zásobu klasických kapesníčků, protože ty jsme tu viděli jen v jednom obchodě. Popravdě ani nevím, co to bylo za obchod, ale standardní supermarket to nebyl. Cenu potravin většinou najdete přímo na produktu vedle expirace.

Nic moc pro alkáče

Alkohol se tu taky kupuje dost těžko. V normálním obchodě ho neseženete, pouze ve větších marketech jako Food City nebo Keells, kde jsou samostatná okénka. Ceny alkoholu jsou pokaždé jiné. Jednou jsem za 12 piv (6x Heineken a 6x Lions – místní) platili zhruba 3 000 rupií a někdy za 4x Heineken 2 000 rupií… Proč? To těžko říct, ale v tomhle případě se smlouvat nedá. V restauracích si pivo kolikrát taky vůbec nedáte, protože tady na to musíte mít speciální licenci, která asi stojí dost peněz, protože ji moc lidí nemá.

Zásuvky jsou tu taky docela pain – mají celkem 3 druhy zásuvek. Ale víceméně všude mi fungoval aspoň v jedné zásuvce klasický cestovní adaptér pro UK.

Co vidět na Srí Lance – itinerář

Plánujete dovolenou na Srí Lance? Dal jsem dohromady itinerář z našeho pobytu a zahrnul všechna nejzajímavější místa, která podle nás stojí za to vidět na Srí Lance. Rovnou jsem přihodil také tipy na výlety na Srí Lance.

Matara (8 nocí)

Sea You House – Surf-Trip se o vás skvěle postará a na začátek a aklimatizace ideální. Pokud si chcete vyzkoušet nebo zdokonalit surfování, je to nejlepší spot na surfing! Na drinky se dá zajet kousek do Smoke & Bitters nebo do DrsHouse.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout (@jajsemandre)

Kam na výlet v okolí Matary

Koggala – tady můžete navštívit záchrannou stanici pro želvy, za nás určitě super výlet! 

Galle – stará část je moc hezká a poznáte trochu historie Srí Lanky. Nové město pak klidně vynechte, to za to určitě nestojí.

Tangalle (4 noci)

Pláže nás moc nezaujaly, ale po zbytku cestování jsme pochopili jejich kouzlo, jen se tu nedá moc surfovat.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout (@jajsemandre)

Tissamaharama (1 noc) 

Super místo, na které vám bohatě stačí jeden den. Stihnete vidět tisíce netopýrů i skvělé chrámy 

Yalle – Výlet na safari, který rozhodně stojí za to, ale počítejte s tím, že vidět všechna zvířata bude trochu o štěstí.

Ella (3 noci)

Nádherné skalní město, kde najdete spoustu vodopádů k vidění a mnoho dalšího.

Kam na výlet v okolí Ella

Lipton Seat – pokud se budete nacházet v okolí, rozhodně si nenechte ujít.

Diyaluma Falls – super vodopády, u kterých se vyplatí si zaplatit místního průvodce, který vás vezme nahoru. Tam se můžete vykoupat včetně skákání do vody.

Ohiya (1 noc) 

Jednou a stačilo. Sem už bych se znovu nevrátil. Byla tam strašná zima – spali jsme v mikině, teplákách a pod dvěma dekama.

Kam na výlet v okolí Ohiya

Horton Plains – vyplatí se jet na východ slunce, ale nic moc neočekávajte. Worlds Great End je nádherný, ale to je tak vše.

Nallathanniya (1 noc) 

Nic moc tady není, byli jsme tu jen kvůli výletu na Šrí Padu.

Kam na výlet v okolí Nallathanniya 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený André Kohout (@jajsemandre)

Šrí Pada – Adam’s Peak – vyplatí se vidět! Východ slunce z této hory je fakt nádherný! Nahoru jsme šli zhruba 2,5 hodiny a vyšlápnete si cca 10 000 schodů.

Nuwara Eliya (3 noci) 

Nádherný město v anglickém stylu, spoustu čajových plantáží a anglická vesnička. 

Kam na výlet v Nuwara Eliya

Ambuluwawa Tower – super jednodenní výlet.

Sigiriya (3 noci) 

Nic moc extra, náhodně se tady nic moc objevit nedá, takže je dobré si naplánovat výlety dopředu.

Kam na výlet v okolí Sigiriya 

Pidurangala – skála kousek od Sigiriya Rock, určitě se vyplatí koukat na západ odtud. Při něm uvidíte právě Sigiriya a výšlap sem je daleko snazší. 

Polonnaruwa – pokud jste v okolí, tak asi proč ne, ale jinak nedoporučujeme. Nic extra k vidění a zas tak zajímavé nám to nepřišlo.

Trincomalee (4 noci) 

Spousta zvířat… jeleni, psi, osli a tak dále. Sem tam zajímavý chrám a zajímavá historie. Původně jsme zde měli být 5 nocí, ale nakonec jsme to zkrátili.

Negombo (5 nocí) 

Po příletu nebo před odletem úplně ideální. V pohodě pláže, dost turistického zázemí, restaurace, krámky a tak podobně. 

Kam na výlet v okolí Negombo

Colombo – nutno vidět, kombinace mrakodrapů se stavbami běžnými na Srí Lance je neuvěřitelná – Lotus Tower je skvělé místo pro výhled na celé město.

Jak jsme začínali na Srí Lance?

Pokračování, jak procestovat Srí Lanku?

Vol3, aneb, jak na Srí Lanku zkušeně?

The post Srí Lanka 4: Cash, SIMka jsou základ. Co byste měli vědět, než vyrazíte na Srí Lanku appeared first on André Kohout si píše.

Opilci a anglická čtvrť

1. ledna 2023 jsme se opět stěhovali, tentokrát do Nuwara Eliya, kde jsme si chtěli odpočinout po náročném vstávání a po všem tom cestování a turistice. Zůstavali jsme tady 3 noci a nic moc extra si neplánovali. 

Cesta sem nám trvala tuktukem asi 3 hodiny a po cestě jsme se více méně zastavili jen v Tea Castlu, kde jsme se prošli a koupili si nějaký čaje. Po příjezdu do Nuwara Eliya jsme se ubytovali a půjčili si skútr s tím, že se pojedeme najíst a podívat tady po okolí. Nevím, jestli to bylo tím, že byl Nový rok, ale v tomhle městě jsme viděli asi nejvíc opilejch lidí na celý Srí Lance. Když nad tím ale přemýšlím, tak datem to asi úplně nebylo. Oni totiž Nový rok slaví až v někdy v dubnu. Možná že se někteří místní možná trochu poevropštili? Byla tam spousta wine storů a u nich strašný fronty, kde lidi opilostí normálně padali na zem. WTF – feels like a home!

Prošli jsme si nějaký trhy a pak se jeli podívat do místní anglické čtvrti. Nuwara Eliya je nejvýše položené město na Srí Lance a možná i díky tomu si ji Angličani vybrali za svou a také ji to nejvíc poznamenalo. Možná to bude i tím počasím tady.

5* hotel stál za…

Druhý den tady jsme se vydali na focení. Vzal jsem svý trička by André a šli jsme najít čajové plantáže. Fotek jsme nasekali hodně a výsledek je fakt skvělý! Potom jsme se zase tak nějak jeli projet a šup zpátky na hotel užít si pohodu. 

Den před dalším přesunem jsme se vydali Ambuluwawa Tower, kterou nám doporučil Robin ze SurfTripu. Cesta necelé 2 hodiny na skútru nic moc, ale stálo to za to – naprosto úžasná věž se skvělým výhledem. Jen jsme se neodvážili úplně nahoru. Možná to bylo těma dírama ve schodech nebo tím, že ty schody byly pak už tak úzký, že se tam pořádně nevešel ani jeden člověk. No, naštěstí jsem s sebou měl dron, tak jsem se tam podíval aspoň díky němu. 

Tak v 5* hotelu v Nuwara Eliya jsme byli a znovu už asi nikdy. Místo toho, abych to tady znovu přepisoval, vám sem jen hodím hodnocení, které jsme hotelu dali. 

Cesta do Sigiriya

Před přesunem do Sigiriya jsme se ještě jeli podívat do čajové továrny Damro Tea, kde nás provedli a ukázali a vysvětlili celý proces výroby čaje včetně ochutnávky. Koupili jsme si další čaje a jeli jsme na hotel pro věci a vydali se na přesun. 

Cesta do Sigiriya byla skoro na 5 hodin, takže jsme zase přijeli úplně vypnutý a jen se ubytovali a najedli se. Druhý den jsme si půjčili skútr a jeli zase projet okolí, navštívili jsme Golden Temple a Růženínovou horu a jeli zase na chvíli domů popracovat a vykoupat se v bazénu. Na západ slunce jsme se totiž chystali na Pidurangalu, ze který jsme chtěli koukat krom západu i na Sigiriya Rock. Protože tam se fakt nevyplatí lézt. 

Další den jsme chtěli jet do města zarostlého džunglí Polonnaruwa na skútru. Zase cesta přes 2 hodiny a evidentně jsme si na to vybrali fakt blbý den. Po snídani začalo pršet, tak jsme chvíli čekali a pak vyrazili na cestu. Ta byla šílená, protože nás samozřejmě chytnul slejvák jako prase a přijeli jsme tedy úplně durch. Já tedy úplně, ale Terka byla docela v suchu. Jo a hranolky v KFC tady chutnaj jako u nás v mekáči!

V Polonnaruwě jsme si v muzeu koupili lístky, prošli ho a přemýšleli co dál, protože stále nepřestávalo pršet a na skútr a projížďku městem to teda úplně nebylo. Na štěstí nakonec pršet přestalo, tak jsme nevyužili služeb otravného tuktukáře a dali to sami na skútru. Nakonec jsem i uschnul, takže to bylo celý v suchu. Cestu tam i zpátky jsme měli přes sloní koridor, takže jsme po cestě potkali několik slonů, kteří byli fakt na dosah ruky a bylo to mnohem lepší, než sledovat slona na skále jako v safari v Yale (viz Srí Lanka vol 2).

Srnky, jeleni a zasloužený klid

Ze Sigiriya jsme autobusem zamířili zpátky k oceánu, konkrétně do Trincomalee, kde jsme neměli už žádný plán, protože jsme chtěli pochillovat na pláži a začít si zase užívat pohodičku. Zbývalo nám totiž zhruba 10 dní. Vzali jsme si ubytko na 5 nocí s tím, že jsme hned první den zjistili, že pláže tu nestojí fakt za nic. Surfovat se tam nedalo, všude bordel nebo písečný blechy a vlastně vůbec žádný život na plážích nebyl. Kromě toho na mě hned první den přeskočila nějaká psí blecha od psa, který patřil k ubytování. Měl jsem fakt velkou radost, ale naštěstí to do druhého dne zmizelo. 

Projeli jsme tady zase okolí, chrámy nebo místa, kde každý den krmili srnky a jeleny, kteří tam prostě byli nonstop. Ono nám po příjezdu na autobusové nádraží trochu přišlo divné, že tam spí jelen, ale až takhle jsme to nečekali. Kromě toho, že jsme se mrkli do muzea, jsme ve městě potkali asi nejvíc štěňat, co jsme tady zatím viděli.

Jelikož jsme zjistili, že se ani nemůžeme jet podívat na velryby nebo delfíny, protože sezóna je, tuším, od března do srpna, sbalili jsme se o den dřív a přesunuli se 5hodinovou cestou autem do Negomba. To je město, které se nachází kousek od hlavního města Colomba. Chtěli jsme si už fakt užít klid, abychom pak nemuseli řešit dlouhý přesun na letiště. Po příjezdu jsme se ubytovali a rovnou se šli vyvalit na pláž.

Druhý den jsme se šli projít a najít normální kafe a samozřejmě si půjčit skútr. Odpoledne jsme zase oba pracovali a večer zakončili procházkou. Následující den jsme měli v plánu jen opalovačku, protože bylo fakt hezky. Vlastně to bylo poprvý, kdy jsem šel na pláž s tím, že teď si tu lehnu a budu se jen opalovat. No, tak jsem se po 3 hodinách spálil a vydali jsme se teda zase na hotel. Než jsme odešli z pláže, ještě jsme se podívali na to, jak 2 tucty chlapů pomocí 2 traktorů a 1 lodi vytahují ulovené ryby. No, čekal jsem těch ryb víc. Na západ jsme se šli podívat na Sundown, což fakt stálo za to. Chtěli jsme pak jít ještě někam na drink, ale ač je Negombo dost postavené na turismu, v noci to tady skoro nežije. 

Policejní kontrola Colombo a krvavý závod s dronem

Druhý den nás čekal výlet do Colomba, kam jsme se chtěli podívat a nakoupit nějaký ty suvenýry pro známý. Když jsem jel podle navigace, chtěla nás zatáhnout na dálnici, což se se skútrem samozřejmě nesmí. A tam mě hned po odbočení zastavili policajti – poprvý za celou dobu! Nakonec všechno dopadlo dobře a asi po 10 minutách nás pustili bez pokuty a ještě nám poradili, kudy jet. Co jsem pochopil, tak pokuta by byla asi 1 100 rupií, takže nic hroznýho. 

Hned po příjezdu jsme vylezli na Lotus Tower, odkud jsme viděli celý Colombo, kde jsou mrakodrapy napojené na staré baráky a naprosto dokonale se tady mísí Srílanský um, co se staveb týče, s moderním stylem. Byli jsme na jídle, na pláži a na takových těch klasických trzích, kde se skoro nedá projít, a jeli domů. 

Den na to jsme projeli pláže v okolí a tak nějak chillovali nebo pracovali. Předposlední den jsme vstávali dost brzo, protože jsme chtěli vidět východ slunce a hlavně ho mít na fotkách. Taky jsem vytáhl dron, což byl fakt blbej nápad, protože čtyřem místním psům se vůbec nelíbil. Běhali za ním jak šílení a když jsem se snažil uletět, všimli si ho asi 3 vrány, kterým se taky nezamlouval, takže jsem stál po kolena ve vodě a snažil se přistát na rychlo do ruky, abych o něj nepřišel. Přišel jsem jen o trochu krve a malinko si rozsekal prsty, no. 

Nakonec ještě Srí kérka

Jo, a taky jsem se nechal potetovat! Kde jinde si totiž nechat vytetovat národního ptáka než právě tady, že? Aneb André má tetování s významem! 

No, a to je vše, přátelé! Toť celé naše cestování po Srí Lance a vytažení toho nejzajímavějšího, co jsme tady zažili, viděli a co stálo za to.

Srí Lanka v číslech:

Protože mám rád čísla, rozhodl jsem se přidat Srí Lanku v číslech. A v článku Srí Lanka vol 4 si můžete přečíst, kolik co tady stojí a taky takové ty obecné cestovatelské rady a tipy, které je dobré vědět, než vyrazíte a když dorazíte. Najdete tam i náš kompletní itinerář, kdyby vás tyhle články zaujaly natolik, že byste to chtěli zažít podobně… 

• 3 zranění 
• 120 odpracovaných hodin 
• 1 tetování 
• 10 stěhování
• Rice & Curry na 10 způsobů 
• nespočet psů a jiných zvířat
• 2 000 000 rupií utraceno 
• 1 500 km procestováno 
• 400 km nachozeno 
• 1 000 km ujeto na skútru 
• 20 km prolétáno dronem 
• přes 10 000 vyfocených fotek 
• 10 hodin prosurfováno 
• navštíveno přes 20 měst a vesnic 

The post Srí Lanka 3 – Opilci, krvavý závod s dronem, kérka a čísla appeared first on André Kohout si píše.

Aktuální situace na Srí Lance

Posledně mi pár lidí vyčetlo, že se v článku vůbec nedočetli o aktuální situaci na Srí Lance. Chápu, média informovala jen o tom, jak se protivládní separatisté koupali v prezidentském paláci a váleli v prezidentské posteli. Jasně, to zajímá každého a čtenost prostě vyletí nahoru. 

Proč by teda pak psali o tom, že už je tu nová vláda a jídla a benzínu je všude dostatek, že? „To už je nuda, co nikoho nezajímá, co?” Akorát, že vůbec! Všeho je to tu dostatek, místní turistům ochotně radí a pomáhají, samozřejmě až na malé výjimky. Každopádně pokud stále váháte, jestli sem letět, nebo ne, kupte letenky a poleťte. Je tu krásně, klid a místní jsou za každého turistu rádi, protože potřebují zase rozhýbat ekonomiku. Teď teda zpátky k našemu cestování po Srí Lance.

Dohonit resty a užít svátky ve stylu

8 dní jsme strávili u Surf-Tripu v Sea You House, potom jsme se přesunuli jen pár desítek kilometrů vedle do Tangalle, kde jsme pobyli 4 dny – tentokrát jsme si vybrali hotel s bazénem, protože jsme chtěli strávit svátky trochu ve stylu. 

Většinou jsme byli na hotelu nebo v jeho blízkém okolí, abychom si užili ještě trochu pohody a klidu. Taky jsme potřebovali plnit naše pracovní povinnosti. Já musel douzavřít rok v Ecomailu a pomoci klientům ve vánočním peaku, Terka pak řešit svoje klienty… A hlavně jsme museli tvořit content pro spolupráce, co máme, ať už jde o společnýho Huskycz.cz, mojí Trenýrkárnu či Terky Natural Protein a Lasatin. To, jak se nám to povedlo, můžete posoudit sami. Kromě klasického focení jsem totiž taky točil záběry na dron, tak jsem z toho pak sestříhal několik videí.

Na Srí Lance už jen nahoře bez

Čím dál míň tady nosím triko nebo košili… Proč? Protože mě nebaví se neustále potit a hlavně místní milují moje tetování. Zhruba tak 5x denně tu totiž slyším: „Nice tattoo, bro!” nebo tak něco. Celkově jsme místním docela padli do oka. Kolikrát je zvedneme ze židle a jdou se na nás podívat, v horším případě dokonce i šáhnout, nebo nám prostě jen chtějí zamávat a pozdravit nás. Někdy je to příjemná pozornost, někdy je to bohužel too much, ale co už. Když za tím není nic jiného, dá se to zvládnout, ale kolikrát je na nich vidět, že krom pozdravu budou chtít i něco víc, dost často třeba peníze. Už několikrát jsme teda šáhli do peněženky a někomu něco dali – naposledy nějakému starému pánovi asi 170 rupií na nějaké léky či co – jestli je na to použil, nebo ne, samozřejmě nevíme.

Tangalle never more

Pobyt v Tangalle ani jednoho nás to moc nezaujal. Nebýt hotelu s bazénem a vánoční party, hodnotil bych to asi dost špatně. A to i vzhledem k tomu, že jsem tady poprvý boural s dronem, a chvilku jsem si i myslel, že už ho nezvednu. 

Potom, co jsme 24. 12. nafotili fotky, který jsme potřebovali zveřejnit, a dali si vánoční rybu (já teda poprvý), zjistili jsme, že kousek od nás je party na pláži. K mému překvapení dokonce plná hiphop DJs, takže jsme neváhali a vyrazili na místo. Vlezný stálo 1 500 rupií, jeden drink pak to samý. No, suma sumárum to byl večer asi za 60 000 rupií, a to jsme zpátky na hotel šli pěšky, což bylo asi 5 km… 😀 Na hotelu jsme si ve 3 ráno dali ještě koupačku v bazénu a šli spát, protože druhý den náš čekal přesun.

2 000 netopýrů na jednom místě a safari

Z Tangalle jsme se 25. 12. přesunuli do Tissamaharama, kde jsme se vydali na safari. Po cestě jsme si našli ubytko a to bylo moc příjemný, protože se hostitel fakt snažil. Po zabydlení nás vzal do města, kde jsme si to prošli a najedli se a pak se pěšky vrátili zpátky na místo. Večer nás vzal na projížďku tuktukem (zdarma) a ukazoval nám ptáky, co tam žijou, což teda nebylo nic moc. Ale pak nás vzal na jedno místo a řekl: „Teď se zaměřte na ty stromy”, kterých před námi bylo zhruba 10-15 a všechny do jednoho byly obsypaný netopýrama, který spali. Zhruba asi tak 2 000 netopýrů na jednom místě. Tam jsme strávili asi hodinu a koukali, jak se na stromech střídají netopýři s denními ptáky. To, jak se ty barvy měnily z černé na bílou, bylo fakt neuvěřitelný a ten pohled na oblohu, kde létali netopýři, byl prostě skvělý! Po zhruba hodině jsme se přesunuli zpátky na ubytko, dostali buvolí tvaroh s medem a ovoce a šli jsme spát, protože nás čekal brzký budík kvůli safari. 

Ve 4:00 budíček, ve 4:30 výjezd, abychom byli v 6:00 před bránou safari. To nás i s řidičem vyšlo na 40 000 rupií a bylo to fakt nádherný. Viděli jsme spoustu zvířat, slona lezoucího po skále a tak podobně. Místama to bylo dlouhý, ale stálo to za to. Posuďte sami, udělal jsem z toho reel na Instagram.

André poprvý na skútru

Následoval přesun do Ella, kde jsme si zase chtěli trochu odpočinout prozkoumat okolí a připravit se na Šrí Padu. Chtěli jsme tady vidět Lipton Seat a Diyaluma Falls, ale nakonec jsme vylezli i na Little Adam’s Peak a projeli okolí na skútru. Viděli jsme tak i Nine Arch Bridge, nějaký ty vodopády a tak. Skútr jsme si půjčili právě kvůli Lipton Seat a vodopádům, abychom to zvládli sami – no, nebyl to dobrý nápad. 

Opět jsme vstávali před 5. ráno, abychom viděli východ slunce z Lipton Seat a užili si tam snídani. To se nám i skoro povedlo, cesta totiž byla docela náročná, ale určitě ne tak náročná, jak jsme si v tu dobu mysleli. Na Lipton Seat jsme si dali boží černej čaj, kterej jako první vyrobil právě pan Lipton, a skvělou snídani. Potom jsme sedli na skútr a rozhodli se pro přesun na vodopády. Teprve v tu chvíli jsme poznali, co je to na p**u cesta. No, posuďte sami, tahle cesta podle Google Maps měla trvat zhruba hodinu a půl a my ji jeli asi 3… Kdo by to byl čekal v tomhle terénu na silničním skútru, co? 

Potom, co jsme cestu konečně překonali a upálili Terky pijavici, jsme byli rádi, že sedíme a vidíme vodopád, kterej teda jako nebyl nic moc. Přišel za náma místňák, jestli si něco nedáme a jestli nechceme vidět víc – ukázal mi nějaký fotky a řekl, že chce za cestu nahoru a dolu 3 000 rupií, což je na místní poměry docela dost. Každopádně jsem věděl, že si potřebuju odpočinout a skútr nechci alespoň hodinu vidět, tak jsme to vzali a bylo to to nejlepší rozhodnutí za celej den! Vzal nás nahoru tuktukem a pak řekl, že musíme jít asi kilák pěšky. Došli jsme nahoru na vodopád, kde se krom focení dalo taky koupat a nejen to! Dokonce se tam dalo i skákat, z čehož jsem měl teda respekt jako prase, ale nakonec jsem po třech nadechnutí skočil – bylo to to nejlepší, co mě za celej den potkalo. 

Skočil jsem si pak i druhý schod, který už nebyl tak vysoký, ale furt skvělý! Po skákání a krátký koupačce s náma prošel zbytek vodopádů a vzal nás dolu ke skútru. Dali jsme si fresh kokos, kterej nám ukradli opice, a vydali se na cestu domů. Domů jsme to měli zhruba 40 km, ale naštěstí po předchozí zkušenosti po dost dobrý silnici – respektive silnici, která rozhodně nebyla jak předtím, no… Po 5 ujetých kilometrech jsem hlásil, že hledáme po cestě benzínku, protože jsme měli skútr vrátit s 2 l benzínu. Cesta ubíhala, my byli zhruba 10 km před cílem a najednou se rozsvítila rezerva… Říkám si super, tak snad už ta benzínka bude. 5 km před cílem skútr hlásil prázdnou nádrž a já se modlil, abychom dojeli alespoň tam, kde jsme si skútr půjčili, protože po tomhle dni už jsem fakt nechtěl řešit prázdnou nádrž daleko od pumpy. Dojeli jsme. Uf. Stálo nás to 1 000 rupií, ale majitel skútru to pochopil.

Zima na Srí Lance

Z Ella jsme se přesunuli vlakem do Ohiya, kde jsme měli strávit jen jednu noc (zaplaťpánbůh) a vidět Horton Plains a konec světa. Vlak byl opět zážitek, tentokrát už tedy bez zpoždění, ale ty výhledy tady z toho vlaku stojí za to, a místňáci, který se chovaj, jak kdyby tu vlak začal jezdit včera, teda taky… Po příjezdu do Ohiya jsme se rozhodli, že půjdeme pěšky na domluvený ubytko, asi 1,6 km. Nakonec nás oslovil taxikář, jestli tam náhodou nemáme ubytko, že je náš odvoz, tak naložil naše obrovský kufry a jeli jsme skoro 2 km z kopce. Ještě že se objevil. 😅 

Po příjezdu na ubytku, kde jsme měli jen spát a pracovat, jsme zjistili, že jsme oba bez signálu a ubytko bez Wi-Fi. A to na Bookingu tvrdili, že ho mají… Tak jsme se šli projít, vrátili se a kolem 5. hodiny si šli lehnout a pustit si Harryho Pottera. Terka ležela v teplákách bundě a ponožkách pod dekou a stejně jí byla zima. Večer byl v podobném duchu, jen oblečený jsme byli oba, deky už jsme měli 2 a stejně nám byla zima. Potom, co jsme přežili noc v totální kose, jsme vstávali v 5:00 ráno a na 5:30 měli domluvený odvoz na Horton Plains, abychom opět stihli východ slunce. 

Za Horton Plains jsme zaplatili 25 000 rupií a 5 000 za cestu, stálo to za to? Když pomineme, že nás natáhli, protože standardní cena za 1 dospělého je 15 dolarů.  Tak ve srovnání s Národním parkem v Yale ani trochu. Byla to 9km turistická cesta, kde jsme měli vidět několik druhů zvířat, konec světa a vodopády.

A realita? Viděli jsme stádo srnek po cestě tam, jednoho jelena po cestě zpátky a protože jsme omylem sešli z vyznačené cesty, což se tady nesmí, tak jednu opici a jednu veverku. Vydali jsme se na 9km trasu, vyfotili si námrazu na místní fauně a flóře a vydali se na konec světa, kam nás naštěstí vybavil Husky.cz, protože jinak bychom asi umrzli. Konec světa byl skvělý, vodopád hezčí, ale nedalo se v něm koupat, takže zas nic extra. Pak jsme došli zpátky k bráně, kde na nás čekal řidič, který nás odvezl zpátky. 

10 000 schodů, 300 lidí a východ slunce

Sbalili jsme věci a vydali se opět vlakem do Nallathanniya, respektivě do Hatton, kam vlak jel – cesta opět strašná, ale naštěstí bez většího zpoždění. ČD by se tady měly co učit. Po příjezdu do Hattonu jsme se šli najíst do centra a nakoupit si nějaký pití a jídlo. Pak jsme se chtěli taxíkem přesunout do Nallathanniya, ale ani Uber ani PickMe tu nefungovalo jako zatím nikde… Tak jsme vzali nějakýho řidiče, co stál u cesty s tuktukem, který nás odvezl pod Šrí Padu na ubytko. Ubytovali jsme se, šli se projít na čajovou plantáž. 

Pak jsme si poslechli o túře, co nás čeká a kdy asi tak máme vyrazit. Cesta nahoru normálně trvá zhruba 3 hodiny, takže nám majitel říkal, že máme po 2. ráno vyrazit, abychom stihli východ slunce. To se nám nechtělo, tak jsme vstávali ve 3:00 a ve 3:30 už byli na cestě – a ještě že tak. Nahoru jsme vylezli za nějaký 2 hodiny a východ slunce sledovali s dalšími třeba 300 lidmi z Adam’s Peaku. Poslechli si jejich modlení a vydali se zase dolu. Po 9. ráno jsme byli zase na hotelu a už se ládalovali snídaní po 10 000 schodech. U snídaně jsem taky zjistil, že nám nějak nenavazuje ubytování, a protože jsme po cestě sem viděli hezký jezero, kde se nám oběma líbilo, tak jsem řekl, že tam strávíme jednu noc po cestě do Nuwara Eliya. K jezeru jsme se skoro nedostali a zase spali v místě, kde byla zima jak v Rusku. 

K vodě jsme se nakonec dostali, pofotili nějaký fotky, prolétl jsem se dronem a už jsme čekali na řidiče ze dne předtím, aby nás odvezl do Nuwara Eliya. 

Teď jsme v Nuwara Eliya v 5* hotelu, dopisuju tenhle článek a koukám na veverky, který nám běhají po zahradě. Pokračovat budeme příště. Dáme ještě jeden nebo dva články? 🤔

The post Srí Lanka 2 – Nahoře bez, cestování vlakem i na skútru a brzké vstávání appeared first on André Kohout si píše.

Do Dubaje jednou a dost

Když to vezmu od začátku, všechno začalo v neděli, kdy jsem se ráno vzbudil trochu nachcípanej. Po 7. večer jsme se po odstěhování z pražského bytu přesouvali na letiště, odkud jsme letěli do Dubaje. Měli jsme letenky s přestupem, takže jsme tam strávili 12 hodin, ale během toho jsme stihli navštívit místní lékárnu a nachodit víc než 15 km v Dubai Mall. To mi teď zpětně přijde naprosto šílený… Ale to je prostě Dubaj, nic moc jinýho tam není. Kdybychom tam neměli přestup i po cestě zpátky, tak bych s klidným srdcem tvrdil, že už tam nikdy nechci. To platí i pro vás, pokud nejste zastánci dovolenou strávit v luxusním hotelu, ale chcete taky něco zažít. Po náročným přestupu v Dubaji jsme se přesouvali na Srí Lanku absolutně narvaným letadlem, což po tak dlouhý cestě a mý výšce je něco, co fakt nechcete. Někdy kolem 2. ráno jsme přistáli v Colombu, kde na nás čekal odvoz do Sea You House, kam jsme dorazili v 4:20 ráno.

Surfí Lanka?

V úterý jsme teda vstávali až někdy před obědem, protože jsme potřebovali cestu dospat a srovnat se s jet lagem. Po probuzení jsme si poslechli, jak to tady na baráku funguje, a vydali se do Matary vyměnit si peníze a koupit si SIMku s jejich datama. Pokud nechcete řešit místní SIM karty, můžete využít například Airalo, kde při registraci s kódem ANDRE5430 dostanete 3$ na první objednávku. Po návratu jsem si hned vzal prkno a šel surfovat. Tím, že jsem na tom nestál poprvý, jsem si to potřeboval jen oživit a co si budem, je to jako jízda na kole. Prostě to se nezapomíná, tedy až na menší detaily… V úterý jsme šli spát docela brzo, protože jsme prostě nebyli ještě úplně fresh. 

Ve středu jsem vstával v 7, abych mohl jít co nejdříve do vody na surf – na jihu Srí Lanky se totiž dá surfovat buďto ráno zhruba od 6:00 do 10:30, nebo odpoledne od nějakých 16:00 do 18:00, kdy zapadá slunce. A že ty západy tady stojí za to! Po vydatné snídani, vyřešení mailů a troše odpočinku jsme se s Terkou domluvili, že se půjdem tak nějak projít po okolí.  Nakonec jsme došli až na nejjižnější bod Srí Lanky a prohlídli si tamní maják. Když pominu, že po cestě nás nejdřív vyhodili z nějakýho posvátnýho místa – ač jsme šli kolem a tam, kde se modlej, vůbec nelezli – a o kilometr dál nás chtěl místňák zkásnout jen za to, že procházíme, tak to byla moc fajn procházka. Cesta zpátky byla horší, protože jsme ani jeden neměli pití a po cestě nenarazili na nic, kde by se dalo koupit. Takže nádherných 12 km bez kapky vody. Ponaučení? Jakmile jdete kamkoliv, vemte si pití! 😀 Když jsme se vrátili na barák, poprvé jsem vytáhl dron, který jsem si koupil, abych se tu případně nenudil. Musím říct, že to byla skvělá investice, protože ty výhledy z výšky nebo fotky surfařů fakt stojí za to! A hlavně, baví mě si s tím i jen tak lítat po okolí… 🙂 

Ve čtvrtek ráno jsem cítil, že tělo potřebuje trochu regenerovat, takže jsem místo surfu vzal dron a šel na pláž vyzkoušet, jak snadný s tím bude fotit a natáčet surfaře. Ač to není úplně easy, tak ten výsledek z toho je skvělej! Pak následovala snídaně, práce a zase procházka po Mataře. Cestou zpátky jsme potkali 3 štěňata i s mámou, tak jsme si je samozřejmě museli pomazlit. To ale nebylo úplně chytrý, protože jsme se jich pak moc nemohli zbavit. 😅 Odpoledne jsem měl domluvený call s mým klientem – CzechCrunch, kde jsme řešili nějaké společné aktivity na příští rok, a věřte, máte se na co těšit! Když pominu, že jsou tady pravidelné výpadky proudu, tak je tu internet v celku stabilní. A když prostě blbne Wi-Fi, pořád mám jejich data, kdy 60 GB vychází na necelých 200 Kč. Navečer jsem se pak opět vydal na pláž s dronem a zkoušel jeho automatický režimy – už se těším, až vám ukážu výsledek, když to snad nějak sestříhám…

Příhoda s uchem a nemocnicí

V pátek ráno jsme jeli šnorchlovat se želvama, takže jsme vstávali v 6 ráno a v 7 už jsme byli ve vodě a viděli první želvy. Byl to naprosto skvělej zážitek, viděli jsme spoustu želv od mláďat po starší kusy, spoustu ryb a Terku dokonce jedna kousla při krmení. Po hodině ve vodě jsme se přesunuli zpět na barák, kde mě čekal Adam, se kterým jsem měl lekci surfování pro zopakování základů. Adam mi připomněl pár zásadních věcí, jako je koukání před sebe a držení rukou. Pak mi to šlo mnohem líp a daleko víc jsem si to užil – hlavně už jsem měl kratší prkno, takže progress tam je! Potom jsem se vrátil na barák popracovat, zalítat si s dronem a navečer jsme se přesouvali do Smoke & Bitters na véču a pár drinků – naprosto skvělý drink i jídlo a fajn obsluha. Jen by nemuseli být furt tak překvapený, že chceme mít meníčko na stole, právě kvůli pestré nabídce drinků. Tady mě taky začalo daleko víc bolet ucho, což mě v sobotu dostalo do zmiňované nemocnice. Večeře s drinkama i cestou domů nás vyšla na nějakých 42 000 rupií, což se na místní poměry může zdát dost, ale po přepočtu je to takový slabší večer v Praze. 

V sobotu jsem se vzbudil k mému překvapení bez kocoviny, ale za to s brutálně bolavým uchem. Kapky ani peroxid z noci nezabraly, tak jsem to zkusil znovu a řekl si, že pokud to nepřejde, navštívím místní nemocnici pro případ, že by to byl nějaký zánět nebo něco horšího. Byli jsme se projít, zašli si na jídlo a odpoledne se teda vydali do nemocnice, protože ucho nepolevovalo a nechtěl jsem tedy nechat nic náhodě. V nemocnici jsme strávili všeho všudy asi 30 minut, ač to vypadalo, že praská ve švech, ale my „bílí“ tady v té nemocnici máme přednost. Přece jen to nebyla státní nemocnice, kam bych asi v životě nevkročil. 😀 Ucho mi vypláchli, protože jsem tam samozřejmě měl bordel ze surfování a vody, prohlídli a zjistili, že tam mám nějakou infekci. Tak mi na to napsali troje prášky + kapky a poslali domů s tím, že za 2 dny by to mělo být okej. No, když to vezmu kolem a kolem tak po 4 dnech na cestě jsem za doktory a léky utratil zhruba 1 500 Kč a mám už docela slušnou sbírku prášků. Večer jsme si pak sepisovali, co na Srí Lance ještě chceme vidět, a pak šli k „sousedovi“ do baru na pivo a shishu, trochu víc poznali ostatní obyvatele baráku a celou crew. 

Ucho dobrý, tak aspoň, že neprší…

Když jsem se v neděli vzbudil kolem 10 ráno, potom co jsem vstával ve 3 a v 7 kvůli kapkám a práškům, cítil jsem, že ucho už je lepší. Po snídani a zábavné impro scéně od crew v podobě věšení vánočních ozdob jsem pracoval a naplánovali jsme si itinerář našich dalších cest tady. Po procházce na místní trhy, které jsou oproti jiným dnům ve středu a v neděli obrovské, jsme se vrátili zpátky na barák a šli relativně brzo spát. 

V pondělí mě pak čekala druhá lekce surfingu, tentokrát už na line upu, a zjistil jsem, že fakt nemám napádlováno a totálně mě to zmohlo… Každopádně to tentokrát bylo i s videocoachingem, takže vím co a jak a příště už to bude jen lepší. Po videocoachingu jsem musel zase pracovat, protože se můj copywriter rozhodl od středy nepracovat, což samozřejmě chápu, ale moje plány to trochu zhanilo a některý věci jsem musel uspíšit. Po práci jsme chillovali a pak šli na pláž vyfotit nějaký fotky a vytvořit content pro Husky.cz a Trenyrkarna.cz, který nás na cestu vybavili produktama. Jen tak tak jsem přistál s dronem a chytl nás brutální slejvák, tak jsme rychle schovali foťák i dron a běželi na barák, kde jsme měli totálně zmoklý prádlo. 

Želví počty

V úterý ráno jsem se vydal na pláž opět s dronem, protože bylo fakt hezky – k mé smůle mi po včerejším zmoknutí dron navlhl a na čočce mám „zapařený“ flek, takže kvalita nic moc. Po snídani jsme se vydali do Koggala, kde je želví rezervace. Rozhodli jsme se, že i přes tu „dálku“ pojedeme autobusem. Doprava autobusem je tady opravdu zážitek, protože tady na silnici platí, kdo je větší, má přednost. Po zhruba hodině cesty jsme se dostali do Koggala a šli hledat želví farmu, kterou jsme po pár minutách cesty po prázdné pláži našli. Dostali jsme přednášku o tom, jaké želvy tam mají a jaké se objevují na Srí Lance. Taky jsme vstupem přispěli na dobrou věc, protože ročně vypustí zpátky do oceánu zhruba 400 želv, přičemž tak 75 % z nich to přežije. To je slušné číslo, protože na Srí Lance přežije zhruba 2 % želv, které se vylíhnou v přírodě. Z farmy jsme se vydali do Galle, kde jsme si prošli historické centrum a blízké okolí a zpátky jsme se rozhodli jet vlakem. No, už na něj čekáme hodinu, takže feels like a home. 

A zbytek si dáme příště. Zítra nás čeká první přesun, tak uvidíme, jak to dopadne. Pokud vás zajímá víc, tak mě určitě nezapomeňte sledovat na Instagramu.

The post Sri Lanka 1 – Adaptace, surfování i cesta do nemocnice appeared first on André Kohout si píše.